Dobrý den

před pár lety
byla jsem tak dychtivá
že spojila jsem lásku s frází "dobrý den"
ta dvě slova stačila mi
abych se zauzlila v něčem nevšedně všedním
ta dvě slova byla vzácnost a jediná věc
kterou jsi mi většinou řekla
jinak bylo nic
kvůli tobě jsem si koupila tričko s růžemi v černé tmě

-

včera jsi přede mnou zamkla zasedací místnost
a řekli jsme si náš oblíbený "dobrý den"
a ve mne se nehnulo nic
ani pár mravenců mi nešimralo břicho
jen prskavky své nařasené vlásky tiskly na beton
má pomatená planeta byla dávno ukotvená v červí díře
pokud ses nikdy nechtěla na nic zeptat
proč bych se trápila chutí odpovídat?

-

dnes jsem trochu jinde - v mlze
a patřím si jinak - více něžně
vlastní koště se mnou vymetlo všechny zaprášené rohy
respektuji
vlastní život kohokoli
obrazy malých velkých žen
občas se jedna z nás najde v obrysu růžové planety
a nepochopí
proč cítíš něco co tě sune dál
a přitom se to nikdy nemůže stát...

bylas první
v této mystické nevšední krasojízdě
od lásky pěšky šla jsem v mlze opilá černým stínem
a tak jsi mě přesvědčila
že někdy jsi člověk tak velký milováním
až nevejdeš se do života
a tak vzpomínám - ráda jsem se nevešla
ráda jsem nedovolila oknům s dvěřím průvan
ráda jsem se kabonila když jsi mi řekla
ať se jdu starat o rodinu

ráda jsem ti bez jakékoli odezvy poskytla
"dobrý den"
řeklas mámě: máš báječnou dceru
a několik měsíců jsem z té jediné věty žila
-

zažilas ze mě
jen smysl pro humor
a po každé hodině jsem poslušně odešla
"naschledanou"
s dalším obydleným oknem
dát si svařák
psát básně
získat chvilku pro kterou bys křísla kamenem

dneska už spolu nic nestvoříme
dvě na provázku zavěšené planety jejichž dráhy se nikdy nepotkají
leč silné vzpomínky mě nikdy neopustí
že jsi tak nenápadně ke mně přišla
zůstáváš navždy i když jsi uklidila síň
vytřela a vzdychla
pro jedno zaoblené velké nic

-

snad v příštím životě si přiťukneme na zdraví
a řekneme si
"dobrý den"

pokud jsi nikdy nechtěla odpověď
proč jsi mě přiměla se ptát?