Dlouhá noc

„tupče”, říkám si dokola a dokola při retrospektivním dloubání se v mém životě, ve svých rozhodnutích, názorech a dlouho uctívaných modlách. S pocitem, že ráno pro mne nenastane, avšak bez jediného důvodu, si vyčítám každý krok, jenž nedopadl na krásnou cestu a cíl, jež mne mohl čekat, avšak místo toho zahnul jsem tolikrát, že i Edison by se v těchto, nesmírně rozsáhlých, počtech ztratil. Od špatného výběru pití k večerní noci, ke ztrátě lásky svého života, nad tím vším mne, tento pocit, tento pocit bezvýznamného, avšak tíživého smíření, který mne objal jako ten nejsilnější, avšak stále trochu dětinský muž, který po dlouhé cestě znovu dostal se ke své družce, nutí přemýšlet o tom, co by se dalo změnit, pokud by mi bylo umožněno cestovat vzpomínkami. Mučí mne a užívá si každičké zpochybnění o mne samotném, užívá si každičkou slzu jež uroní mé srdce a nemá v plánu s tím přestat. Jediné co mě může zachránit je ten tlumící, nevědomý spánek, jež mé tělo a mysl bez pochyb už pár dobrých dní, měsíců či let bezmezně postrádá, avšak mi znovu ukázal, jak se na přítele v nouzi spolehnouti nedá, jak drží se zpět když bezmezně potřebuji jeho hřejivé obrazy, které si druhý den budu jen matně, či vůbec pamatovat a jak se násilně snaží dostat ke mne, když čilý musím být. „spánku, ty proradná, sobecká kryso” nadávám mu, avšak jako reakci se (nejspíše i zapomocí mé neutuchající flustraci) akorát jen vzdaluje a ještě se mi posmívá, když druhý den klepe na dveře. Zatím co svědomí mučí mé srdce, a spánek mou mysl, tak se na mne z dálky dívá tma. Ačkoliv se nevyjadřuje, z jejího ponurého, až mírně žalostného pohledu cítím soucit, smutek avšak i planý záblesk naděje a povzbuzení, jako když maminka bere své dítě poprvé k zubaři a říká mu, že to jen štípne jako včelička. Sama ví, že to není nic, co by někdo jako já, mohl překonat, avšak tu pro mne bude, dokud spánek nepodlehne mým prosbám a nepustí mne do své říše snů. Také se mnou i zůstane do doby, než se, znovu proklínající ten proklatý spánek, dobrých pár chvil a na pár dobrých pokusů snažím dostat z už zahřáté postele do až zamrzlého prostoru mimo ní, dokud se s nechutí neobleču, a nevyrazím do, zimou obklíčeného, nevlídného počasí za okny zahalené roletou.