přidáno 07.10.2023
hodnoceno 2
čteno 305(5)
posláno 0
Po lesní mýtině mlha se valí
studený vítr bodá do tváří
uprostřed postava sedí
nohy smotané jak uroboros

Z očí rudá tekutina proudí
dvě svíčky plapolají
po jedné v každé dlani
a vosk pomalu zkapává
na odhalené končetiny
bolest dávno necítí

Jeho duše se již nevrátí
dýchá, srdce bije
ale je pouze schránkou
plnou slaného moře
přidáno 21.10.2023 - 23:11
Yana: a právě bolest je veliká a naděje už není skoro žádná
přidáno 09.10.2023 - 14:46
No, občas si taky připadám prázdně, ale takhle autenticky bych to nikdy nenapsala, cítím bolest, jestě bolest cítím, naštěstí, ta báseň je plná zoufalství a beznaděje, dokud je naděje, zoufalství nemá šanci

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Prázdná schránka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zmizení
Předchozí dílo autora : Marný boj

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming