Andílek

Dělník se ptá se slzou v oku,
maminko, prospal se náš synek trochu?
Pro svět, kde těžce bude dobývat si místa,
Vladimír, náš malý komunista?

Ale taťko, což nevidíš, že zatím spí,
že nezná ještě buržoazní lsti?
Ty lsti a protřelé jejich lháře,
jež čekají na malé proletáře!

On sní svůj sen, o jezeru, o Velikém Dářku,
kde jednou potká zvečera Annu Proletářku.

Však pozor! Již pohybuje víčky
a v očích zažehly se svíčky.
Teď posadil se a řekl směle:
„Mámo, táto -
jděte mi s tím do prdele!“