Byla to dobrá holka (monolog 1)

              BYLA TO DOBRÁ HOLKA

    „Jířo, Jiřino, tady! Pojď sem, posaď se. To jsem ráda, že tě vidím; taky něco pojíst co? A jak si vedeš? Nic novýho, co jsi od nás, že. U nás taky nic, pořád jsme tam čtyři ženský, no, a ti dva komedianti, Láďa s Jindrou. A šéfík, jasně.
    Ta mladá po tobě se docela dobře zapracovala. A po Jaruně je tam taková přičinlivá puťka… No Jarča už tam není, to nevíš? Ty neznáš tu její story? Tak to ti musím vylíčit, aspoň se vykecám, ona se snad musela zbláznit.
    Představ si, ona jednou přišla v takovým pěkným kostýmku, hlavu měla taky ňák udělanou; víš, že uměla vypadat. A Hájník, jak šel okolo k tomu svýmu trůnu, tak po ní kouk a jen tak povídá: ,Sluší vám to, paní Pájrová.‘ A ona se ti do něj pustila, ať prej nekomentuje, jak vypadá, jestli si prej myslí, že jí může takhle dávat najevo nějakej zájem, že by musela ona napřed dát najevo, že jí to nevadí a kdesi cosi. No Hájník jen vyvalil oči, a že prej tím nic nemyslel, jenže ona zase že z pozice vedoucího se má držet zpátky, ona že si to nenechá líbit od nikoho.
    No my jsme taky byly celý dřevěný, chlapi huby votevřený, já jí pak povídám: ,Jaruš, co blázníš, v životě si tu na nás žádnej nic nedovolil, pochválil ti vizáž, no, dyť jsi pěkná ženská.‘ A ona, že prej cizí lidi na ni nemaj co koukat jako na ženu. Že se jí to dotejká a chlapi si prej o sobě vůbec myslej, že jsou něco lepšího. Ta jejich takzvaná galantnost že taky akorát ukazuje, že jsou pro ně ženský něco míň, a hlavně se vmáčknout k cizí ženský, o to jim jde nejvíc.
    Tak jí říkám: ,Dyť on má tu svou baculku…‘ no ona není tlustá, trošku při těle, plnoštíhlá; a Jarča hned na to: ,To jsem viděla na výročí, jestli s ní tancoval dvakrát třikrát.‘ A já zas, že takovej formát si to může dovolit, bavit se každej po svým, pak jdou spolu domů a on na ni čumí jak na svatej obrázek.
    Ale Růža se do ní dala jinak. Prej: ,Co to sem taháš, to chceš vyvádět jako ty americký vyzuny, co chtěj diktovat, jak si maj chlapi s ženskejma povídat?‘
    Ale Jaruna, že to tak má bejt, nikdo nemá projevovat zájem bez předchozího svolení z druhý strany.
    A Janička, to je ta po tobě, jí povídá: ,Ale to nejde, to by přece nemohl nikdo začít!‘
    A co začli vyvádět chlapi, to jsme si užili snad nejvíc. Div, že nám ostatním nezačli nosit kytky. Furt se ukláněli, přistrkovali nám židle, přednost ve dveřích, to už chyběly jen fanfáry.
    Já se tvářila jako velká dáma, ale Růža to musela vždycky nějak opepřit. Třeba: ,Dovoluji ti nabídnout mi kus tý tlačenky s cibulí. Nepřeji si, aby ti cukalo víčko, výmluva na mušku je průhledná.‘
    A já jednou přišla v novejch botách, a ňák mi natekly nohy, vydržet se to nedalo, tak jsem si pučila z laborky ty filcový pantofle a byla jsem v tom celej den. A tak jsem si v nich natáhla nohy na druhou židli, abych si polebedila.
    A Jindra se mi tak mlsně podíval na ty haxny jak starej chlípník, jo, a na ty pantofle, a řek, že by z nich chtěl pít šampaňský. A Jarča, jak už byla naštvaná, tak začla vřískat, že si bude stěžovat, že ji zesměšňujeme. Přitom on má takový hovězí nápady pořád, tohle zrovna s Jarčou vůbec nesouviselo.
    A pak zas nám jednou Láďa přidržel dveře, když jsme procházely, a než prošla Jarča, tak je pustil. A ona s tím nepočítala a jak se samy zavíraj, tak si o ně zlomila nehet. A to bylo kraválu! Že jí to udělal schválně.
    To už se ale Láďa namích. ,Tak heleď,‘ povídá, ,kdybych ti ty dveře přidržel, tak budeš zuřit, že tě sexuálně obtěžuju. To sis jasně zakázala, tak teď nevyváděj, jako bych tě trhnul mezi dveřma.‘
    A Hájník už toho taky měl plný zuby, tak povídá: ,Takhle to nepůjde, paní Pájrová, tady nikdy žádný problémy se sexem nebyly, teď musí každej kontrolovat každý slovo, jestli se vás to nedotkne, zatáhla jste erotiku úplně do všeho, tak se budete muset rozmyslet. Buď se budete chovat jako dřív, chlapy ty srandičky taky brzo přejdou, a bude pokoj. Jinak to budete muset řešit odchodem do nějakýho ryze ženskýho kolektivu. Osobně bych dal přednost tomu prvnímu, protože jste spolehlivá a pilná.‘
    Ono se to totiž rozkřiklo, a nikam, kde jsou chlapi, by ji nechtěli. Tak ona ohrnula rypák a spustila litanie o diskriminaci z důvodu pohlaví. Přitom berem to samý, co chlapi. Akorát Jindra s ní souhlasil, on že prej má opravdu diskriminovaný pohlaví, a jestli by mu Jaruš neporadila, co s tím. Však mu Růža povídala: ,Ty blboune, viděls někdy jejího starýho? Kdyby ti trochu přitáh kyslík, tak vyvalíš voči, že si je vodřeš vo strop.‘
    Jenže její starej je z ní taky nešťastnej. Ona mu každou chvíli vykládá, jak se na ni kde kdo podíval, co jí kdo řekl a určitě myslel jinak, ona že to dobře ví. To ti řeknu, jestli ten chudák taky potřebuje předběžnej souhlas, kdykoliv se jí chce dotknout… Ale třeba mu vystavila permanentku.
    Tak milá Jarunka šla do babince k Sandrový. A teď přijde fór: tam jsou dvě lesbický ženský a ty po ní hned začerstva vyjely. Jestli jim padla do oka, nebo jestli to tak zkoušely na každou novou, dokonce se kvůli ní prej i ňák pohádaly. Ale já spíš věřím tomu, že si z ní dělaly srandu, kvůli těm jejím kecům.
    A Jarča, jak uměla spražit každýho chlapa, tak neuměla poslat do háje dotěrnou ženskou. Asi jí to nepasovalo do tý teorie o samozvanejch pánech tvorstva, tedy o mužskejch, že jo.
    Ještě se jí podařilo jít dělat jinam, když marodil starej Krůpek, ten je sám mezi ženskejma, tak že by tam třeba mohla bejt po něm. Ale tam taky spustila tu svou harašmentskou agitaci, takže neobstála. Taková ta silná, Božka se jmenuje, ji poslala za á do hajzlu, za bé zpátky k těm lesbám.
    Ale těm mužský nevaděj, viď, akorát že je nezajímaj jako chlapi. No a co? Že pro ně někdo není erotickej subjekt, to ještě neznamená, že ho chtěj vygumovat ze světa. Já taky mám plno kámošů, který mě po týhle stránce vůbec nezajímaj, to je běžný.
    Tak Jarča s tím svým bojem je pro srandu i jim, zrovna jak jsem říkala. A každou chvíli se o ni některá jako náhodou nějak otře, a když s ní mluví, tak ji bere kolem ramen nebo kolem pasu, Jarče se to ekluje, ale co má dělat? To už je fakt obtěžování, ale on už ji v tomhle směru nikdo nebere vážně.
    Růža tvrdí, že si to na sebe Jarča přivolala sama, že musí holt počkat, až to ty ženský přestane bavit. Taky prej nejsou blbý, aby toho časem nenechaly, ale jestli Jarču nepřejdou ty protichlapský nálady, tak stejně nebude mít pokoj.
    Vždyť se všelijaký takový jinotaje dají najít v každý větě! Takže od nás odešla kvůli něčemu, co tam nebylo, a teď ať se vrtne kam se vrtne, všude to ňák schytá… A za to, jaký u nás udělala dusno, si to snad i zaslouží.
    Ale já si stejně myslím, že ji to časem musí přejít, vždyť to byla taková dobrá holka, co říkáš? Už půjdeš, hm, chodíš sem častěji? Tak třeba se zase potkáme, já už taky budu muset, tak ahoj.“