 25.07.2023 2 217(10) 0 |
- Bára sní o lásce na modrém polštáři a pro sebe si povídá -
najím se dobře ze vzduchu
budu do dnes náměsíčná
bledá a naivní
zkus mě pak přejít - životem vyždímat, přetnout, zauzlit
zkus se v námaze opřít o má stehna
maso se lepí na kosti jen když zapřu dýchání
dodnes její maso
od kosti nikdo neoddělil
čistě pro záchovu sama sebe
a tak sobě povídá jen aby neusnula v úplném tichu
až se po mně projdeš, prosím
zavolej na hvězdy
řekni že
nikdy ti nešlo po tak hebký zemi zakotvit
olízneš-li hlínu něco se v tobě zapouzdří
červ - kukla a možná z tý larvy vyletí mý malý vzdušný
já
z hlíny jsem se narodila a občas mě studila
ve snech bych nejradši
uhnětla celou Itálii a přitiskla srdce na utopený ostrovy
nejsem už nejmladší a stejně jsem si ve snech nová
kéž on to ví
-Báře ze sna kručí v břiše a hledá kůstky slov-
tíha mě nutí polykat modrou
špagety lovím očima, kloužou po zemi
v ulicích špína
mezi kočičími hlavami mě lechtá lehká obrna
chci tě znovu do svých dlaní vzít - v San Gimignanu -
objednám ti tu nejlepší zmrzlinu
pookřeješ na duši
poučíš mě o místním víně
ochutnám tvůj vkus a jazyk mi štěstím zacinká
byl to jen mžik před mýma očima
už ho nezachytím
i kdybych snědla celej rendlík
kterej na sporák zapřáhly tvý osvalený paže
nasytím se na půl úst - pak umřu
jídlo mě nikdy nemůže vycpat a žádná chuť
mý duševní sklíčka napodobit
třesu se
a někdo se zdá pod křídlem sovy širokej stínem jako já
mám potřebu něčemu
přivyknout, přitakat
jenže nejspíš se nestane
nikdy nic
a odhalenou napřaženou ruku poštípají komáři
zápěstím trhnu za lanko lucerny
nebe se třepetá bujnou hřívou od mořských řas
tobě se daří i beze mě
a tak dívám se raději z okna než k plotně
- Bára ve spánku vidí na oceán -
a tak bys mě třeba
mohl vzít k obzorům mezi chtivý loďky - mozaiku plujících životů
každá se blouznivě zahoupá na obnaženým skle
- nesmím umřít
sůl lehce štípne do ucha
dotek moře je něha
víc bolí ten který se nestane když chceš aby se stal
- Bára se probouzí a kohout kokrhá -
jsem příliš přítomná abych skutečně našla tvý barvy někde v Itálii
sebe i sny krmím ze vzduchu
miluju neslyším a málo cítím stud
jsem zatím křehká a nic si nedlužím
ještě dlouho chci aby ses děl v těch snech - přece to nevzdám
kéž bys mě viděl
jak se vzbouzím s první posečenou trávou
jak ještě doznívá pod klidnou maskou můj smích
vůbec nevadí že si tě ke svýmu obrazu vymýšlím
- vstala a žasla nad vlastní pomatenou hlavou
najím se dobře ze vzduchu
budu do dnes náměsíčná
bledá a naivní
zkus mě pak přejít - životem vyždímat, přetnout, zauzlit
zkus se v námaze opřít o má stehna
maso se lepí na kosti jen když zapřu dýchání
dodnes její maso
od kosti nikdo neoddělil
čistě pro záchovu sama sebe
a tak sobě povídá jen aby neusnula v úplném tichu
až se po mně projdeš, prosím
zavolej na hvězdy
řekni že
nikdy ti nešlo po tak hebký zemi zakotvit
olízneš-li hlínu něco se v tobě zapouzdří
červ - kukla a možná z tý larvy vyletí mý malý vzdušný
já
z hlíny jsem se narodila a občas mě studila
ve snech bych nejradši
uhnětla celou Itálii a přitiskla srdce na utopený ostrovy
nejsem už nejmladší a stejně jsem si ve snech nová
kéž on to ví
-Báře ze sna kručí v břiše a hledá kůstky slov-
tíha mě nutí polykat modrou
špagety lovím očima, kloužou po zemi
v ulicích špína
mezi kočičími hlavami mě lechtá lehká obrna
chci tě znovu do svých dlaní vzít - v San Gimignanu -
objednám ti tu nejlepší zmrzlinu
pookřeješ na duši
poučíš mě o místním víně
ochutnám tvůj vkus a jazyk mi štěstím zacinká
byl to jen mžik před mýma očima
už ho nezachytím
i kdybych snědla celej rendlík
kterej na sporák zapřáhly tvý osvalený paže
nasytím se na půl úst - pak umřu
jídlo mě nikdy nemůže vycpat a žádná chuť
mý duševní sklíčka napodobit
třesu se
a někdo se zdá pod křídlem sovy širokej stínem jako já
mám potřebu něčemu
přivyknout, přitakat
jenže nejspíš se nestane
nikdy nic
a odhalenou napřaženou ruku poštípají komáři
zápěstím trhnu za lanko lucerny
nebe se třepetá bujnou hřívou od mořských řas
tobě se daří i beze mě
a tak dívám se raději z okna než k plotně
- Bára ve spánku vidí na oceán -
a tak bys mě třeba
mohl vzít k obzorům mezi chtivý loďky - mozaiku plujících životů
každá se blouznivě zahoupá na obnaženým skle
- nesmím umřít
sůl lehce štípne do ucha
dotek moře je něha
víc bolí ten který se nestane když chceš aby se stal
- Bára se probouzí a kohout kokrhá -
jsem příliš přítomná abych skutečně našla tvý barvy někde v Itálii
sebe i sny krmím ze vzduchu
miluju neslyším a málo cítím stud
jsem zatím křehká a nic si nedlužím
ještě dlouho chci aby ses děl v těch snech - přece to nevzdám
kéž bys mě viděl
jak se vzbouzím s první posečenou trávou
jak ještě doznívá pod klidnou maskou můj smích
vůbec nevadí že si tě ke svýmu obrazu vymýšlím
- vstala a žasla nad vlastní pomatenou hlavou
11.08.2023 - 12:56Chronoss: Jé, ty žiješ! Díky moc za nečekanou návštěvu pod mou básní :)
Zrovna nedávno jsem si na tebe vzpomněla.
Zrovna nedávno jsem si na tebe vzpomněla.
06.08.2023 - 20:33super :)...kéž bys mě viděl
jak se vzbouzím s první posečenou trávou
jak ještě doznívá pod klidnou maskou můj smích
vůbec nevadí že si tě ke svýmu obrazu vymýšlím
- vstala a žasla nad vlastní pomatenou hlavou... to je parádnický , to mě líbit
jak se vzbouzím s první posečenou trávou
jak ještě doznívá pod klidnou maskou můj smích
vůbec nevadí že si tě ke svýmu obrazu vymýšlím
- vstala a žasla nad vlastní pomatenou hlavou... to je parádnický , to mě líbit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bára sní o lásce na modrém polštáři : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jít ulicemi
Předchozí dílo autora : Z truhly přání ve stínu
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Sucháč řekl o Amelie M. :Kde se vzala, tu se vzala...a těch inspirací, co mi dala... :-)
