přidáno 11.06.2023
hodnoceno 3
čteno 330(10)
posláno 0
Do duše vrací se mi klid
a s ním i obnovený cit..
Poslouchej, slyšíš to taky?
Já slyším zpívat ptáky..
Zas vnímám slunce svit,
vždy stojí za to žít..
Jsem rád, že tu jsi a byla,
snad tvoje láska, ta mě zachránila..
Vzpomínám, že chtěl jsem s tebou zestárnout,
tu těžkou káru spolu dotáhnout..
Snad dá nám pánbůh spoustu let
a jednou budem vyprávět
o pravé lásce, která sílu měla
aby i nejen hory přenášela..
přidáno 13.06.2023 - 08:45
Koala: jj.. krize středního věku přináší hodně materiálu..
přidáno 12.06.2023 - 18:59
Dost mě to oslovilo. Soucítím. Zřejmě proto, že jsem stejný nebo skoro stejný ročník.
přidáno 11.06.2023 - 16:10
Snad to tak bude.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pragma : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Úhel pohledu
Předchozí dílo autora : Opilecká

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming