 31.03.2023 4 376(10) 0 |
V jarním deštíku
pod modrým paraplíčkem
na chvíli se městu vzdaluji.
K domům zády,
odcházím do polí
úvozem, kde rozkvétají trnky,
kde se břízy pnou k šedivým mračnům,
kde stromy zeleně obrůstá mech
a svěží mladé lístky
se začínají rozvíjet.
Šlapu po blátě a vlhké trávě,
na paraple kapky pleskají
a ptačí zpěvy nekončí.
Mohl bych se otočit,
jít zpátky, kde to znám.
Mohl bych zmizet jako pára,
rozplynout se v povětří.
A mohl bych se navždy zastavit,
proměnit nohy v kořeny, paže ve větve,
vrůst do hlíny
a celý se nechat smáčet deštěm,
obalit se sněhobílým kvítím
jako planý ovocný strom,
bělostná trnka na tiché mezi.
Jen
kdesi v horní části kmene
zbyly by dvě podivné okrouhlé skvrny
a pod nimi narůžovělá jizva
jako dvě oči a ústa
ve věčném úsměvu.
pod modrým paraplíčkem
na chvíli se městu vzdaluji.
K domům zády,
odcházím do polí
úvozem, kde rozkvétají trnky,
kde se břízy pnou k šedivým mračnům,
kde stromy zeleně obrůstá mech
a svěží mladé lístky
se začínají rozvíjet.
Šlapu po blátě a vlhké trávě,
na paraple kapky pleskají
a ptačí zpěvy nekončí.
Mohl bych se otočit,
jít zpátky, kde to znám.
Mohl bych zmizet jako pára,
rozplynout se v povětří.
A mohl bych se navždy zastavit,
proměnit nohy v kořeny, paže ve větve,
vrůst do hlíny
a celý se nechat smáčet deštěm,
obalit se sněhobílým kvítím
jako planý ovocný strom,
bělostná trnka na tiché mezi.
Jen
kdesi v horní části kmene
zbyly by dvě podivné okrouhlé skvrny
a pod nimi narůžovělá jizva
jako dvě oči a ústa
ve věčném úsměvu.
14.07.2023 - 16:15denisa
A mohl bych se navždy zastavit,
proměnit nohy v kořeny, paže ve větve,
vrůst do hlíny
a celý se nechat smáčet deštěm,
obalit se sněhobílým kvítím
jako planý ovocný strom,
bělostná trnka na tiché mezi.
...tahle část je moc zajímavá a obrazná, líbí se mi nejvíc právě tím přirovnáním a použitím neotřelého způsobu. Jinak faj i název básně , krásně se to s textem prolnulo
proměnit nohy v kořeny, paže ve větve,
vrůst do hlíny
a celý se nechat smáčet deštěm,
obalit se sněhobílým kvítím
jako planý ovocný strom,
bělostná trnka na tiché mezi.
...tahle část je moc zajímavá a obrazná, líbí se mi nejvíc právě tím přirovnáním a použitím neotřelého způsobu. Jinak faj i název básně , krásně se to s textem prolnulo
09.04.2023 - 01:01Nádherná asociace. Od Tebe pro mne překvapivě nečekaná, o to víc skvělá...opravdu oslovila..
31.03.2023 - 15:48Moc pěkná. Já nejsem zrovna fanda volného verše, ale tohle je vážně povedevé :))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stromočlověk : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Hladoměř
Předchozí dílo autora : Zimní poledne
