Theo, 2020-2022
přidáno 04.03.2023
hodnoceno 4
čteno 365(14)
posláno 0
Zvláštní
jak něco o velikosti dlaně
může obsáhnout podstatu nekonečnýho prostoru
je chladný a prázdný
stejně jako bylo tvý tělo,
když jsme ho naposled držela v náruči

A pokud je láska věčná
bolest je věčnější
konečná cena
kterou se prý platí za štěstí
tak
sčítám slzy
a dnes stejně, jako včera
poslušně
zaplatím

Za každý ráno,
kdy jsme se společně nadechli
za každou chvíli
kdy jsi mě učil milovat tak jako
vlci milujou stmívání
za všechno krásný
za každý objetí
za každou radost
za všechny starosti

vím

zrození
je jen počátkem cesty za smrtí
jen nějak nemůžu pochopit
že čas na ní
ti může někdo s tak ledovým klidem
vzít
přidáno 25.09.2023 - 11:55
NotInToLabels: sorry, z textu není patrné, že ti někdo umřel...to je mi líto...nikdo ti nechce ublížit, ale tvá reakce...noo... :(
přidáno 25.09.2023 - 11:36
zaseja + Psavec: radit nekomu, komu umrela blizka bytost, at to bere pozitivne nebo ze ho ceka mile prekvapeni, je asi ta uplne posledni a nejmin citliva vec, co potrebuje truchlici clovek slyset.. i kdyz to muzete myslet sebelip... jen pratelska rada pro priste, ze je lepsi si neco takovyho spis odpustit.. :)
přidáno 05.03.2023 - 18:34
Možná Tě čeká milé překvapení.
přidáno 04.03.2023 - 13:56
věci se dějí tak, aby se stalyco nejlépe...někdy se nám může zdát, že se dějí špatně, ale po čase vidíme, že se smysl naplnil až později, jinde...bez rozchodu s jedním třeba nelze potkat jiného, osudového...ber to pozitivně ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Za každý ráno, kdy jsme se společně nadechli : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Prostor domnělých směrů

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming