Války rozumu a krve I. Kapitola 3 (1. část) - Zimní trhy

Otec držel bič pod paždí. Ruce v hrubých rukavicích, kterými svíral otěže volského dvouspřeží. Sáně volně svištěly, chvílemi v nich zapraskalo. Slábnoucí sníh chrupal a vrzal pod saněmi. Jindy najeli do louže mizejícího sněhu. Už spatřili vesnici nadohled. Projeli Štěpánskou ulicí, podél které rostli roubené domy. Jenž se s oblibou stavěli všude tam, kde nebyla nouze o jehličnaté stromy, ze kterých se dají dělat dlouhé trámy.

Saně tažené volským dvouspřežím dorazily až na náměstí Neratic, kde stojí trhy. Otec dívek se podíval na oblohu a všiml si, že slunce se nachází na své nejvyšší pozici. „Bude poledne,“ oznámil. Matka a dívky s barevnými vlasy vystoupily. Dívky se postavily do řady a máma jim každé dala po jednom stříbrňáku. Pája a Nikča září úsměvem, protože jim plány zatím vycházejí. Jenom Nikky je od toho rozhovoru s Radslavou nějak smutná a zaražená. Pod oblečením si křečovitě tiskne dračí medailon od Radslavi, aby ho nikdo neviděl. Ovšem Nikča je dost bystrá na to, aby si toho všimla.

„Holky držte se u sebe a uhlídejte si schované vlasy. Když vás budou místní provokovat, zachovejte chladnou hlavu a do ničeho se nezaplétejte. Nestrhávejte na sebe pozornost. Sejdeme se u saní nejpozději za tři hodiny,“ radí dívkám máma. Dívky kývli a máma odešla pořizovat zásoby na zimu. Otce nákupy nudily, a tak vzadu na saních přeskládal kožešiny a zabalil se do nich. Doufal, že tu nudu nějak zaspí.

Nikča a Nikky předaly Páje svůj stříbrný tolar, a tak už měla tři, které požadoval farář Tobiáš za knihu knih. Nemohla se však zatím od holek odpoutat, protože je máma po očku sledovala. Takže farní kostel musí ještě chvilku počkat. Rozhodli se proto společně obejít stánky na tržišti a podívat se, co všechno mají.

Objevily medové koláčky a medové placky se skořicí, bílé chleby a vánočky, také koblihy a bábovky. Řezník nabízel zauzené maso. Zvířata se často na konci podzimu porážela, protože zásoby krmiva musely vystačit přes celou zimu. A v zimě bohužel pod sněhem nic neroste. Aby masa vydržela, tak se udila. Další zvířata se porážela na Masopust mezi Vánoci. Vzhledem k panujícím mrazům se maso nekazilo, proto se v tomto období s oblibou prováděli zabijačky. S hostinami bylo spojeno obvykle obžerství a opilství, proti nimž brojili církevní mravokárci.

Z obžerství si lidé často uhnali zažívací potíže. Pan Tobiáš se domníval, že zažívací potíže a nemoci vůbec vyvolává špatné proudění šťáv a že těžká jídla zapříčiňují tmavou žluč a spolu s ní i špatnou krev. Kromě toho doporučuje vystřihat se dlouhému ponocování spojenou s přemírou konzumace alkoholických nápojů. Jako vhodné považuje pojídání čerstvého masa a zeleniny.

Naopak mistr Pavel Žídek, lékař krále Jindřicha radí svému králi, že je jedno, zda jí sladké pokrmy, nebo kyselé pokrmy, žaludek si to prý srovná. Večeře má být lehká, aby král netrpěl v noci děsivými sny. Také klade zvláštní důraz na to, aby dobytek, který se má připravit na porážku, byl krmen kvalitní stravou.


To, zda je dobytek zdravý, radí ověřit podle jazyka, zdali je čistý a bez povlaku. Velkou zvěřinu, jako je los, kráva, daněk a zubr, doporučuje ke konzumaci v zimě. Maso starého jelena se má spíše vařit než péci. Ryby se mají jíst místní, zejména pak štiky, kapry, lososi, úhoře, bělice, okouny a raky. Raky zařazoval nesprávně králův lékař mezi ryby, jenom proto, že rovněž žijí ve vodě.

„Tak co si společně za Nikky stříbrňák od Radslavy koupíme?“ ptá se zvědavě Nikča, „třeba tři vánočky?“ Nikky vytáhla onen stříbrňák, aby byl na očích a po ruce. Souhlasila s vánočkou. „Mě je to holky asi jedno. Mě nejspíš nic. Mám ještě v tašvici schované jedlé kaštany od Radslavy, a taky jsem plná chleba.“ ukazuje Pája na koženou tašku u pasu. Většina oblečení nemá kapsy, a proto bývají šaty opásány páskem, na kterém se nosívá zavěšený například růženec, nůž, různé tašvice a váčky.

„Prosím dvě vánočky,“ požádala slušně Nikky a nabídla stříbrňák. Trhovec se ušklíbl, nechtěl prodávat barevnovlasím i když měli vlasy zahalené, tak je znal: „Dvanáct měďáků, ale chci to přesně, nemam nazpátek.“ Holky se na sebe zklamaně podívaly. Pochopili, že trhovec lže. Holky si všimly, že na ně zpovzdálí hledí čtrnáctiletý Honza, kovářův učeň. Jeho táta vyrábí necky.

Nikky se pokusila u jiného stánku rozměnit stříbrňák na měďáky, ale byla odmítnuta z podobných důvodů. Mezi tím se Honza odhodlal přiblížit k dívkám a stud z něj přímo stříkal. „Ty se nás bojíš nebo co?“, ptá se Nikča. Chlapec jim vysvětlil, že je posílá kovář. Jsou tu nějací tři rytíři a hledají barevnovlasé. Když pochopil, co dívky trápí sám se nabídl, že pomůže. U nejbližšího stánku jim rozměnil stříbrňák za měďáky. Nikky koupila dvě vánočky za dvanáct měďáků. Honza se snažil působit nenápadně a schovat svůj stud. Pája už nevydržela svou zvědavost a dožadovala se od Honzy vysvětlení.

„Nikky je moc krásná. Jak to děláš?“ zeptal se Honza. „Moc děkuju už jsem se tak narodila,“ začervenala se Nikky. „No, ale ve skutečnosti ti je 62 let a piješ elixír mládí. Neboj se vím to,“ zavtipkovala Pája s úsměvem a žertovným hlasem. „To není pravda,“ brání se Nikky. „Tak teď to na tebe práskla,“ žertuje se smíchem Nikča. „Holky neblbněte, ještě to někdo uslyší a upálí mě na hranici jako čarodějnici.“

Viděl její rozpaky, a tak se Honza nahrbil. Na tržnici ji následoval na každém kroku. Když nakoupila, ihned se k ní hrnul a vzal nákup. Znervózňovalo jí to. Hlasitě si povzdychla. Jak se má jen toho chlapce zbavit? Před chvílí ji pomohl, proto teď nešlo jen tak odejít. Nemůže ho přece arogantně odkopnout. Sama neměla ráda podobné arogantní jednání od druhých, protože v ní vzbuzovali nepříjemné pocity.

Konečně je máma ztratila z dohledu. Pája ucítila příležitost a šla za panem Tobiášem koupit si knihu knih. Za farářem docházela tajně a latinu se učila také tajně. Máma sice není proti výuce latiny. Sama holky učila číst a psát bohemskou hlaholicí. Což neumí každý. Většina lidí neumí psát a číst, jen knězi, šlechtici a občas i herci, ale také ne všichni. Ovšem máma nechce, aby na sebe dívky upozorňovali, na faře si jich lidé s pohoršením všimnou.

„Pájo zeptej se prosím pana Tobiáše, co znamená přívěsek se stříbrným pětihlavým drakem, každý drak má jinou barvu hlavy: žlutou, modrou, růžovou, zelenou a rudou,“ požádala Nikky při loučení. Nikky naznačila, že chce jít do kovárny i přes to, že ji Honza varoval ohledně tří rytířů.