14. Můj první vědomý zázrak...

‚Nějak se s tím musím popasovat,‘ rozhodla jsem se po chvíli sebevědomě. ‚Chce to projít vzpomínky z dětství, které se týkají taťky.‘ To mi zavelel rozum.
Pár minut jsem šmátrala v paměti a analyzovala nalezené momenty. Ale narážela jen na samé známé bolístky tolikrát omílané a řešené. Cítila jsem, že musím najít něco hlubšího. Něco, před čím jsem doteď jen zavírala oči…
A pak jsem na to kápla. Upozornil mě ten samý pocit - všechno se ve mně kroutilo odporem. Má duše se v tom odmítala hrabat. Přesto jsem věděla, že musím…
Když byli kluci malí, často jsem s nimi jezdila do mého rodného města. Za babičkou a za dědečkem. Kteří ovšem nebydleli spolu, jelikož byli už tolik let rozvedení. Přespávání jsme dělili různě mezi ty dva. Jenže u taťky jsem měla vždycky takový nepříjemný pocit… Jako by mi od něho hrozilo něco po sexuální stránce. Spávala jsem spolu s dětmi v ložnici v manželské posteli a jen díky tomu se cítila jakš takš v bezpečí.
‚Dobře, mám to. Ale jak to vyčistit?‘ ptala jsem se sama sebe.
Bylo to jako mentální šťouchnutí. Pochopila jsem.
‚Fajn, zkusím se zeptat tebe, můj drahý, moudrý průvodce,‘ souhlasila jsem zvědavě a vděčně zároveň.
Jakmile se mi podařilo ‚vypnout‘ mysl, vyjevilo se mi naprosto všechno, co jsem potřebovala.
Bylo to, jako by mi někdo vložil do hlavy rovnou celé to poznání. Žádné postupné přehrávání příběhu. Dá se to přirovnat k filmu, který jste už viděli a ten se vám jen prostě jako celek připomněl. A k tomu se mi odhalilo ještě něco víc…
Ale pěkně popořadě, ať to dává smysl. Můj otec byl v tom minulém životě krásný, statný chlap a pěkně toho zneužíval. K ženám přistupoval jako k něčemu podřadnému, lehce nahraditelnému. Já byla jednou z jeho obětí. Až nato, že jsem s ním nechtěla nic mít pro jeho odpuzující povahu. Což ho ovšem nezastavilo. Dostal každou, kterou chtěl, i když ho náhodou zrovna ta dotyčná nechtěla. Znásilnil mě a navíc přivedl do jiného stavu. Ublížil mi opravdu fatálně.
Po tomto zjištění se ve mně vůči němu zvedla vlna nenávisti. Tu jsem však ani nestihla pořádně pocítit, protože mi bylo vysvětleno, jaký ‚trest‘ si jeho duše do tohoto následujícího života pro sebe vybrala. Není to, samozřejmě, trest v pravém slova smyslu, jen potřeba zažít si zkušenost zase z jiného úhlu pohledu. Ano, teď byl opět mužem, ale jeho nitro bylo přikloněno spíš k ženské povaze, citlivosti, „slabosti". Jeho máma byla generál a manželka na tom byla podobně. A k tomu jedna jeho dcera, moje mladší sestra, jakbysmet. Jediná jeho partnerka po rozvodu, o které vím, v tomto trendu pokračovala. Tentokrát pro změnu ženské válcovaly jeho ve všech směrech a jakoby mu dávaly najevo, že ony jsou víc muž než on sám. Tohle uvědomění mi okamžitě smetlo z duše veškerou nenávist a výčitky vůči němu. V mém nitru se rozhostil pocit odpuštění a úlevy. Jak osvobozující…
Když jsem pak zkusila znovu onu meditaci, všechno šlo naprosto hladce. Otec a malá dcera v souznícím vztahu. A tak jsem zažila první vědomý zázrak za pomoci mého duchovního průvodce…