Odvržená

pán úředník s kufříkem
šel parkem domů z práce
svázaného syna
našel u stromu - ten lelkoval - jen vzhlížel
rozvázal ho
zuřil
zajedli to spolu párkem s hořčicí
jakási útěcha nebude nikdy slabá
je málo
pro malého kloučka otcův vzdech
poklepání prstem na čelo

nechme to být

-

vedl syna domů
vzteky blekotal a napřáhl bič
sestra málem
smetla pravdu pod chmýří
modré oči čekal trest
blonďatá
velkoduchá uzná vinu
nikdy se s tím nesmíří

sám bratr
časem žehrá že chce pryč

-

pán úředník je
oba miloval
přes umazaná ústa - dlaně
až příliš vztahovačné
je pohlcení rodinou
trochu se zalkl

slečna se nepřenese přes dvanáct roků samoty
co po té době s malým chlapcem?
souboje stejných
- jsem lepší já
a nebo ty?

psal knihu
živil je
šílel přes to že neznal zatrpklost
dcera s každou vinou
trhala knoflíčky z košile
nebudou vrásky a nebude klid - jen tak si vlaju a neznám ji
tak živou
matka se krášlí v zrcadle lihu
a je-li jí líto
má tak být

-

matka zapšklá liška
pije pod peřinou
kyselou chuť života
pod polštářem schovává
komíny ze kterých lze pít
úzkou hladinu smrti
dcera ve vlastním životě se nedá najít
nechá jí Tatry
a Lomnický štít

-

nechte jí košilku v ní půjde bosa sněhem
hory jí rozvrství chodidla
na snahu a křeč - svázaná je, sťatá
v přívalu přání možná lehce zlá
v třasu je zima
tak trochu rozechvělá pantomima
dcera se směje
leč malý běs je v ní
a vnímá
ta malá

dávno nemá řeč

odvržená
na druhou stranu světa

nechme to být