Satelitní krása II.

Venku zapadá slunce, po ulicích pomalu mizí stíny stromů, aut, domů, kolemjdoucích. Všechno venku zplacatělo a pomalu se halí do tmy. Během chvíle se rozsvící první lampy a stíny jsou rázem zpět.

Natál pobíhá mezi kuchyní a obývákem tohohle obřího baráku. Člověka by ani nenapadlo, že jí to tu nepatří, že není paní domácí a mamina tohohle roztomilého mimina. Sekne jí to, najednou ji vidím v úplně jiném světle. Tu svou nespoutanost nechala doma pověšenou kdesi na ramínku a tady vidím jen spořádanou a pečlivou tetu. Malá Anička mě přijala, jako bychom se znali odjakživa. Strejdo tohle a strejdo tamhle. Boží bezprostřednost, upřímná nevinnost. Nikoho nesoudí, nic neřeší, jen žije přítomností. Kinder vajíčko zhltla jako malinu a teď ji dávám dohromady figurku princezny Elsy. Odskočil jsem si do lednice pro pivko, mohlo to být jen pár sekund a Anička si stihla dát cosi do pusy a vehementně to chroupe. Je to princezna Elsa, která se zas rozpadla na pět dílků. Natál mezitím chystá nahoře spaní pro malou, tohle ji asi radši přiznávat nebudu. Princezna jí strašně chutná a nechce se o ní moc dělit. Zkouším to ukecat, vždycky ale pusu nakonec sepne jak past na zajíce a nic ve nevypadá. Naštěstí tu ale máme bonbóny, který by teda už neměla. Smlouváme a po chvíli čenžujeme pět gumových medvídků za pět dílků. Uff, to bychom měli, snad ji z toho cukru nehrábne, a i tak brzo odpadne. Při hledání otvíráku na pivko zavadím v šuplíku o sekundové lepidlo. Moc neváhám a natřu ho na všechny řádně ožužlané části postavičky.

„Anče, tady máš, zkus si tohle rozebrat.“ a postavičku ji vracím.
„Jak to tady vypadá, všechno v pořádku?“ přichází s otázkou na rtech Natka.
„No jasně, pohoda,“ a Anička ji taky přitaká spokojeným úsměvem. Elsu si přitom rve do pusy, a ne, a ne ji rozebrat.

Zbylý program večera vyplňují moje nehty na nohou. Holky si totiž usmyslely, že mi nalakují nehty. Naštěstí našly černý lak, nepřipadám si tedy až tak moc teple a snažím se v tom najít i trochu Rock and rollu. Jen ať se kameny valí přes moje nohy. Po patnácti minutách mají holky hotovo. Pravou dělala Natál a připadám si i nějak divně sexy. Levou si vzala na starosti Anče, je to šílený, nohy mám celé černé, jako bych šel bez bot rubat do dolu uhlí.

„Jdu ji nahoru přečíst pohádku, myslím, že do půl hoďky budu zpátky. Ty si dopij pivko a mrkni se třeba na telku.“

Poslušně ji poslechnu, dávám si svoje rockerské nohy na stůl, zapínám telku, pouštím Zprávy a zkouším si užívat té pohodičky. Je to na hovno, svrbí mě z toho klidu prsty. Zvednu se a mířím si to ke knihovně. Prolézám jim knihovnu a třeba najdu i nějakou tajemnou komnatu. Zvedám ty nejdivnější knížky, fakt se snažím ale žádné dveře se nikde neotevřou. Najdu jen jeden umírající kaktus, o který zavadím a doslova mi spadne do ruky. Vytahuji si pár titěrných bodlin a koukám. Všude jsou jen samé severské krimi, docela jim to závidím. Přesně tenhle žánr si plánuju na důchod. Nic neřešit a maximálně hádat, kdo byl tím vrahem, který schovával mrtvoly do sněhuláka. Teď mám ale doma na hromadě tolik důležitějších a pro mě zásadnějších knížek. Hromada přitom roste, vůbec neubývá, jen čekám, kdy mě zavalí a pohřbí. Tak snad jednou dojdu i ke krimi, do důchodu je ještě daleko.

„Uspáno.“ pronáší hrdě Natka a já s údivem mručím.
„Paráda, jdem něco připravit?“ navrhuju.
„No jasně, šilhám hlady.“

Otevírá americkou lednici a hází ty naše tapas na ostrůvek. Já si z prdele mačkám na lednici ledovač a vážně to funguje. Hledám ve skříňkách whiskovky, naštěstí jsou tam. Beru dvě, prcnu do nich led z ledovače, zaliju řádně Bushmilkou a jednu podávám Natce.

„Na zázraky, hvězdy a dnešní noc.“ navrhuji.
Cink, málem sklenice o sebe rozbijeme, jako bychom už měli naváto. Zhluboka si lokneme, jo tohle já můžu. Natka bere do ruky nůž a skládá na talíř jeden kousek za druhým. Okurky, mrkev, con jamón, rajčata, sýry, ale nějak se jí to pižlá. Vytahuji z bloku na nože ocílku a řádně jí nůž ojedu. Teď je to o něčem jiném.

„Jen dávej pozor na prsty.“
„Neboj.“ a pusa. Vypadáme jako spokojená rodinka.
Doprostřed obrovskýho talíře dávám humus, Natka opéká tousty, na které dává plátky nivy a hrušky. Závěrem ještě přidává olivy a směsku oříšků, všechno to vypadá božsky. To už ale nevydržím, dost mě ta její péče rozvášnila.

Přilepím se k ní zezadu a líbám ji na krk. Ještě s nožem v ruce se prohýbá a slastně vrní jako kočička v klíně. Kousnu ji do lalůčku a pomalu svlékám legíny i s kalhotkami. Nijak neprotestuje, jen ten nůž už odloží a shrábne bokem jídlo a prkénka. Rukou jí zajedu zezadu do rozkroku, mezi ty dva překrásné a chtiví pysky. Jen to mlaskne, prstem zajedu ještě hlouběji, ale pak se ke mně otočí. Zadívá se mi do očí, na ruce cítím ještě její vlhkost, ale to jsme už v jednom velkém polibku. Laskáme si rty, jazyky se proplétají, svět se točí. Vyzvednu ji na ostrůvek, sundám tričko a pouštím se do její luxusních koziček. Olizuji jí špičky bradavek, saju je, jazykem jezdím kolem dvorce. Nejdříve levé a pak i pravé prso. Nemůžu se jich bažit. Přísahám bůh, že je to pro mě to nejchutnější sousto na světě. Mňam doprdele. Dejte mi michelinské hvězdy, oblepím jimi obě kozy. Sundává mi tričko, rozepíná pásek a shazuje dolů kalhoty. Vytahuje mi ho z trenek, tvrdě zmáčkne a pomalu a soustředěně honí. Zabořím se jí hlavou do šíje a chvíli se nechávám unášet na vlně téhle slasti. Fuck, na tohle nejsem dneska úplně ready. Cítím, jak to na mě jde. Přes její němé protesty, vidím jí to v obličeji, se na vteřinku odlepíme.

Nádech a výdech.

Sundávám si trencle, které mi překáží a skláním se k její kundičce. Teď už neprotestuje, pohodlně se opře o lokty a oddává se mému lízání. Zabořím do ní nejprve jeden prst, pak i druhý a rytmicky lížu klitoris. Snažím se nevypadnout z rytmu a jazykem zároveˇň vyvíjím větší a větší tlak. Netrvá to dlouho a její tělo vystřelí, stehna se semknou kolem mé hlavy, celá se vlastně obtočí kolem mé hlavy a ze svého hrdla pouští jen jedno hlasité a dlouhé:
„AAAAAAAAAAAAAAAAAAAaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaach.“

To mě vyburcuje, ještě v jejím orgasmu ji lížu už fakt rychle a zběsile, jen co mi její sevřené dovolí a stejně zběsile ji i šukám prsty. Je v extázi, neřeší, neví, kde je a div mi nezlomí vaz. Na chvíli sevření povolí, hned toho využiju a nořím se do ní mým ptákem. Celá udýchaná s krásnými poorgasmovými červenými fleky na obličeji se mě teď drží jako klíště a nechává se šukat. Na chvíli zavadím o skleničky, které pro jistotu posunuji o kousek dál. Whisky v nich skáče, jako by se za barákem proháněl T-rex. Ostrůvek je o něco výše, než by se na naše šukání patřilo. Stojím tedy na špičkách, přirážím do těch božských míst a pomalu začínám cítit lýtka. Když si budete pořizovat novou kuchyni. Zkuste si i vylézt na ostrůvek, dejte si takovou jakoby prcačku nanečisto, zkrátka ať to máte pořešené a objednáte si ideální výšku. Nikdy nevíte, kdy se vám to může hodit, protože místečko je to fakt parádní.

Možná šukáme deset minut, možná dvacet nebo taky celou věčnost. Čas neexistuje, jsme tu jen pro ten opravdický a živoucí okamžik. To už ale funím jako býk, moje tempo se zrychluje, stejně jako můj dech a buším to do Natky, co mi síly stačí. Ta už je úplně někde jinde, možná v sedmém nebi, rozprcaná na maděru, zpocená a šťastná. A je to tady, vytahuji ho doslova za pět milisekund dvanáct. Natka hned rozpoznává situaci, s úlevou si lehá zády na ostrůvek, beru ho do ruky a během chvíli jí stříkám celou nálož na břicho, pupík, prsa. V tom samém okamžiku zavadí Natka o mísu s ovocem a na zem padá několik jablek. Skoro až nábožensky ukládám vystříkaná pínis mezi její dva naběhlé pysky. Zhluboka oddechujeme, vzpamatováváme se, místnost zase dostává barvy a tvar. Trhám několik kuchyňských ubrousků, do kterých si ho utřu. Pak utírám taky Natku, hezky do sucha, že to ale nadělalo bordelu. Ještě mi vlepí hluboký polibek a jdeme se oblíkat.

„Do prdele.“ pronese.
„Co? Co se stalo?“
„My jsme nezadělali žaluzky.“

Venku je sice tma jak v prdeli, ale z kuchyně se stala krásně nasvícená výloha. Nikoho sice nevidíme, ale je nám jasné, že jsme se určitě stali součástí místního folkloru.
„A doprdele.“ přitakám.