54. Dvojplamenný boom

Druhý den dopoledne přijel Nick i s Hope a Angel, jak jsme se domluvili.
„Na odpoledne jsem s recepčním Robbiem domluvil bazén u jedné volné chaty!“ hlásil nám Nick skvělou zprávu. Všechny jsme to uvítaly s nadšením.
Dali jsme si oběd a holky už byly natěšené na koupání.
„Hele, jako vždycky po jídle aspoň hodinku klid!“ brzdil je táta. „Zatím můžete Gabi konečně sdělit všechny své důležité novinky.“
Tak jsme si šli k tomu sednout do obýváku. Nick se ke mně hned rozkošnicky přitulil na pohovce. Trochu mě to před holkami rozhodilo.
„Je fakt roztomilý, jak se červenáš, ale z holek nemusíš být nervózní, lásko,“ zašeptal mi chlácholivě do ucha a na potvrzení svých slov přidal dlouhý polibek na tvář.
„Jasně, v pohodě,“ zaculila se Hope.
„A kdyby nám to vaše vrkání už přišlo otravný, tak se ozveme,“ mávla rukou Angel.
„Angel!?“ vykulil na ni oči Nick.
„Není nad upřímnost,“ zasmála jsem se a trochu pro změnu zklidnila zase já jeho.
Holky začaly se sdílením svých zážitků. Dostaly se i k novému partnerovi své mámy.
„Nathan je moc fajn a hlavně máma vedle něho prostě září…“ rozplývala se Hope.
„Mezi námi,“ vložila se do toho Angel opět s jednou svou ‚peckou', „jsou to taky dvojplameny. Jen to zatím ještě netuší a nějakou dobu vědět nemají. Takže pšššt!“
Zírali jsme na ni jako na zjevení.
„Nechápu, že vás od Angel ještě něco dokáže překvapit,“ komentovala to její sestra.
„Jo, a když jsme u těch dvojplamenů,“ pokračovala pohodářsky jmenovaná a kývla směrem k Hope, „tak tady ségra se svým kámošem jakbysmet. Ale ta už to ví a přišla na to sama.“
„Aha!“ ujelo mi vesele. „To vypadá na dvojplamenný boom! No, holt, doba si to žádá…“
„Já zatím nic,“ upozornila mě Angel. “Na takové starosti… teda radosti mám ještě čas.“
„S tím rád souhlasím,“ oddechl si Nick a všichni jsme se rozesmáli.
„A teď už bychom se mohli jít konečně ochladit do toho bazénu, ne?“ navrhla Hope. Nikdo nebyl proti.
Část odpoledne jsme strávili řáděním v bazénu. Pak jsme vyrazili na procházku po okolí a završili ji piknikem u jezera. Nakonec jsme si zahráli ještě karty. Strávili jsme společné chvíle plné legrace, pohody, souznění a lásky…
Navečer jsme se rozloučili a shodli se, že to byl moc příjemně společně strávený čas.
„Příště už snad budeme moct vyrazit i někam víc mezi lidi,“ nadhodila Angel. „Až teda bude váš vztah oficiální. Stejně to je teda někdy pořádná otrava, být tak známý a slavný jako je táta…“
Tomu jsem se všichni ještě na závěr museli zasmát.
„Hodím holky domů a vrátím se, miláčku,“ slíbil mi Nick při polibku na rozloučenou.
„No jo, mám přece slíbený ten další erotický příběh,“ mrkla jsem na něho spiklenecky.
Jenom se lišácky usmál a pokýval hlavou…
Asi hodinu po jejich odjezdu jsem si vzpomněla, že jsem se chtěla Nicka zeptat, jestli nemá náhodou nějaké poznámky vzpomínek z doby našeho prvního duchovního kontaktu a napojení. Honem jsem to tedy udělala telepaticky.
Okamžitě zareagoval: „Naštěstí mám! U nápadů do textů písní na jedné flashce. Najdu a přivezu. To bude zajímavé vzpomínání, viď, lásko?“
„No to teda! Máme toho v plánu fakt dost…“ zhodnotila jsem to naoko starostlivě a ‚hodila' mu tam jednu moc pěknou erotickou představu.
„Všechno stihneme, žádný strach, ty moje dračice!“ ubezpečoval mě s přehledem a srdce se mu přitom zachvělo smíchem i touhou zároveň.
„Díky, hned jsem klidnější! Však mě máš přečtenou,“ popichovala jsem ještě.
„Teda s tebou se určitě nikdy nudit nebudu, to už je mi taky dávno jasné,“ odpověděl odevzdaně a já úplně slyšela znít jeho upřímný, šťastný smích.
Čekalo nás všechno možné i téměř nemožné a neuvěřitelné. Ale nuda rozhodně ne.