50. …a v duši mu svítá

Probudila jsem se s nádherným pocitem. Cítila jsem, jak mě Nick zasypává polibky. Na obličeji, ve vlasech, na krku, ramenou… Spokojeně jsem se usmívala a vychutnávala si tu lásku a něhu.
Když jsem po chvíli otevřela oči, uviděla jsem ho, jak leží naproti mně a sleduje okouzleným pohledem. Došlo mi, že cítím jeho představy. Nechtěl mě budit, proto jen snil o tom, jak mě líbá. Stále netušil, že já už zase vnímám jeho pocity a myšlenky. A že brzy to bude opět oboustranné…
„Krásné ráno, lásko,“ zašeptal sotva slyšitelně. Jako by se bál, že svým hlasem vyplaší to kouzlo společného probouzení.
„Překrásné ráno, miláčku,“ vzdychla jsem ještě stále omámená tím úžasným pocitem. Schoulila jsem se mu do náručí a nemohla se nabažit jeho těsné přítomnosti. Užívala jsem si dotek nahé hrudi na mé tváři, nasávala vzrušující mužnou vůni a tak intenzivně vnímala tepání jeho horkého těla…
„Takhle už chci zůstat napořád…“ zaprosila jsem očarovaně.
Nickova hruď se lehce zachvěla tichým, souhlasným pousmáním.
Ještě chvíli jsme zůstali v tomto něžném spojení, které nás udržovalo v polospánku. Než nás vyrušila příchozí sms na Nickův mobil.
„To je Angel! Má o mě starosti… Prý měla o mně a mámě noční můru,“ sděloval mi pohotově obsah zprávy. „Radši jí hned zavolám…“
Posadil se na kraj postele a za moment už s ní mluvil. Tiše jsem vstala a začala se převlékat.
Když zavěsil, otočil se rozrušeně na mě: „Musím jet domů a všechno to dořešit a napravit.“
Jemně jsem ho políbila a pevně se k němu přitiskla: „Já vím, lásko. Dneska se to zdárně uzavře, tím jsem si jistá…“
Odjel a já mohla opět jen trpělivě čekat.

Někdy po poledni mi Nick zavolal. „Ahoj, lásko, jde to dobře. Caroline jsem se omluvil, že jsem tak vybuchl a Angel i Hope jsme taky uklidnili. Teď jsme byli všichni společně na obědě. Za chvíli si holky vyzvedne švagrová a vezme je asi na dvě hodiny na výlet, abychom si s Caroline mohli všechno v klidu vysvětlit. Jak to půjde, přijedu za tebou.“
„To jsem moc ráda, miláčku, pozdravuj holky, držím pěsti a těším se na tebe. Přijeď, až budeš mít pocit, že jsou u vás doma všichni v pohodě, počkám,“ ujistila jsem ho láskyplně. Nepochybovala jsem, že tentokrát to Nick a Caroline úspěšně vyřeší.
Zanedlouho jsem začala cítit, jak je překvapený, až fascinovaný. Caroline mu, evidentně, právě vyprávěla něco hodně zajímavého. Napadlo mě, že bych se na něho mohla ještě trochu víc napojit a vnímat přímo to, co slyší, ale rychle jsem tu myšlenku zase zavrhla. Přišlo mi to příliš netaktní. Už takhle jsem mu zasahovala do soukromí až dost. Ač to bylo mezi námi takto přirozeně nastavené, určitou hranici jsem hodlala dodržet. Však ona taková duchovní facka za porušení pravidel, čímž je i neuposlechnutí intuice, není vůbec nic příjemného. Takže jsem se zase hodila do klidu a téměř meditační trpělivosti.
Nick byl naprosto paf z toho, co se všechno dozvěděl. Ale tentokrát v dobrém slova smyslu. Navíc jsem zachytila záblesky a náznaky uvědomění, že to duchovní napojení, co zažil před lety, se mnou souvisí víc, než si původně připouštěl. Začínalo se mu to nenápadně skládat dohromady…
Později odpoledne mi přišla zpráva: „Ahoj, Gabi, ještě chvíli pobudu s Hope a Angel a vyrazím za tebou. Mám zvláštní pocit, že se se mnou děje něco hodně divného, ale spíš příjemného, těžko se to popisuje. Jako když se něco přenastavuje, odhaluje, zapadají poslední chybějící kousky skládačky či co… Vím, že to zní praštěně, ale ty to pochopíš, tím jsem si jistý.“
Ano, věděla jsem. A on už téměř taky…