35. Podrobit se vyššímu plánu…

Leželi jsme vedle sebe a tiše si užívali tu doznívající euforii z bouřlivých orgasmů…
Šimon mě za ty roky tolik posunul. V oblasti partnerství, lásky, důvěry, intimity, sexu… Pomohl mi otevřít a vyléčit všechna má traumata v těchto směrech, přestat se stydět, odvážit se plnit si všechny sexuální touhy a fantazie. Milování s ním bylo něžné i vášnivé, nápadité a vzrušující, nic nebylo tabu.
I ostatní oblasti v našem vztahu byly v rovnováze. Stále jsme si měli o čem povídat, ať už šlo o věci duchovní či ty naprosto obyčejné, lidské, materiální. Do velké míry jsme spolu souzněli, doplňovali se a zároveň si dávali dostatečný prostor a svobodu. Až na to malinké nevyřešené místečko v mém srdci, byl náš vztah naprosto dokonalý…
Během toho příjemného útlumu mi hlavou probleskl telefonát se Sandrou z předchozího dne.
„Holka, je to tady! Už mě to přes ten nos pořádně praštilo! Musí to být ono!“ ozval se její hlas vygradovaný nadšením až do extrému.
„Tak povídej - kdy a kde?!“ vyzvala jsem ji k odhalení, aniž by to bylo vůbec třeba.
„Amerika, Kalifornie, za dva týdny!“ vychrlila to na mě bez okolků jasně a stručně.
Převalilo se přese mě několik vln šoků a uvědomění… A konečný verdikt: „Ano, je to ono…!“
„Takže má mise úspěšně splněna a teď je to jen na tobě…“ ujasňovala situaci nám oběma.
„Přesně tak,“ souhlasila jsem sebejistě.
„Zítra dopoledne se stav u mě v kanceláři a vše doladíme. Zatím pa,“ ukončila to spokojeně.
„Budu tam. Díky a měj se fajn,“ rozloučila jsem se souhlasně. Má intuice jen spokojeně vrněla…
Šimonův zvídavý pohled mě vrátil zpět do přítomnosti.
„Kampak ses mi zatoulala, miláčku?“ zeptal se starostlivě a něžně mě pohladil po tváři.
Naše nahá těla se k sobě stále tiskla a mé srdce rozbušené lehkou nervozitou musel
naprosto jasně zaznamenat.
„Čeká mě jeden velký krok a…“ Nějak jsem najednou ztratila odvahu nám oběma přiznat…
„…bude to mít dopad na náš vztah,“ dořekl za mě tu fatální pravdu.
Hluboce jsem se nadechla a všechno mu co nejstručněji osvětlila: „Přišel mi intuitivní pokyn, že je načase dopsat ten roky nedokončený román o mně a Nickovi. Skrze Sandru se mi naskytl pobyt v Americe. A já vím jistě, že tam se to celé uzavře…“
Rychle pochopil. Znal ten můj příběh s Nickem.
Cítila jsem, jak se teď pro změnu jeho srdce divoce rozbušilo. Jen jsem se k němu víc přitiskla a nechala ho chvíli srovnávat si myšlenky, pocity. A svěřit svou bolest a nevyřčené otázky svému vyššímu Já.
„Od začátku jsme věděli, že náš vztah je karmický… A oba dobře víme, že ten trvá jen určitou dobu… Dokud si ti dva nevyřeší a nepředají to, co mají, co si jejich duše domluvily…“ ozval se po nekonečně bolavém tichu. „Pokud náš čas vypršel, nezbývá než to přijmout a neprodlužovat svůj smutek a bolest vzpíráním se nevyhnutelnému. To mi říká mé vyšší Já…“
Všechna ta slova pronášel s nepřítomným pohledem, naprosto klidně, vyrovnaně. Pak ale jakoby se probudil z transu, zoufale se mi zadíval do očí a přitiskl si mě k sobě ještě pevněji.
„Ale já se tě ještě nechci vzdát! Mám pocit, že to nedokážu…!“
Chlácholivě jsem ho zasypala polibky po celém obličeji a přitom slíbávala slzy. Jeho i ty moje…