Vzpomínky

jednou se ze dvora
ozvalo ostré klap
a babička
lapala po dechu
vnučka plakala - právě jsi dědo zrušil kouzlo
kulička tancovala po drátku - natáhni nitku
a zastav - uvolni a klop -
kdykoli řekneš stůj - zastaví

padala dlouho
pod okap

-

omluvám se, že jsem plakala
v dětství je rozbité koleno
napůl rozbitá duše

vím žes mě nikdy nechtěla
zvedat z písku
a mokrou vidět žalovat

byla jsem tak malá
že z oříšku
bys mě vyhmátl a zmát
-

možná si pletu barevné
s černobílou tmou
možná mi život
zkreslil svět
na tyhle dva

půjdu s mrtvými do zoo
babi, měli jsme ohradu a léčili srnku bez nohou
slona bez ucha - stejně slyšel cinkot tramvaje

máma řekla - měla jsi ji už dávno zapomenout
ale jsi tady - červené šaty s bílým vzorkem
hlas staré milosrdné paní
tak ráda je se svou vnučkou
jím s tebou naposledy
chleba se žervé


dneska svět nemá nic z tvých skic
zdá se mi
jak se ve výtahu vozíš a na mě nečekáš


-

vím
byla jsi kučeravá a hnědovlasá
vrásčitá tvář - symbol vlídnosti
takhle se sama
šidím o slovo

má babičko
přežila jsem tě o strašně dlouho
a děda šel za tebou teprve nedávno
bílým vlasem vlát a hledat
tvý tvrdohlavý sny

a já pořád naživo
mnohokrát vyschlá
zapomětlivá
ptám se v třesu těla
kampak cestujete?
radši plujte
a vůbec se nepokoušejte
mě vidět, chápat, znát

stydím se, to víte
napůl s vámi spím
a život je do plátna strž vymalovaných luk
tak kdybyste řekli něco
co už nezjistím

promiňte
všechno je lepší než stud
uzamykání se do těla
dokud se ptáš
odpovíš si

a všechny dny
na které jsem si vzpomněla

je moje těžce zbarvená dětská ruka
osamělých muk