Kondolence

Až mi lidi půjdou přát
nad víkem otevřené rakve
klidný nebeský pád
a nebudou vědět
kde nacházím se právě.

Má duše bude se houpat
a vnitřnosti nad hladinou
řeky Styx, kde i ty nejmenší chyby
se neprominou,
budu tise dlít.

Rozechvělá konstituce těla
tak moc ráda bych říct ti chtěla
že na to nemám
příliš vysoký pád
i poslední kůstka v těle
jak zvlhlá křída
v rukou nepřítele.

Chci s ní napsat na svůj rov
jak šílený byl rok
a v ústech beze slov
pod vějířky řas
třpyt slz
jak střelný prach
cela rozpolcená.

Zjizvené duše strach
uvěřit znova
spálená zem
v prachu a popelu
pachtit se pro štěstí, lásku, pro něhu
konečná na konci
svět zatracených
má domovina
můj háj
tichá bolest
krutý žal.