Čauky

Když má na chalupě člověk vodu - a nemusí chodit každou chvíli s kýblem do studny - dostává samota v zamlžených podzimních horách jiný rozměr. Chalupaření dostává jiný rozměr. Poezie dostává jiný rozměr. Žena a dítě jsou doma. Basa piv se chladí ve sklepě. Lišky štěkají do noci.

Mimochodem ty kořeny a kremace... člověk si vybájil v horách strašidla a duchy právě pro tyhle případy, aby mu nikdo nenarušoval samotu a aby si měl v noci s kým o samotě popovídat.

Aby si měl s kým připít.

Podobné věci jsem psával ve svém takovém podivném období. Co vlastně není podivné, že? Tohle se mi líbí, ale nejsem si jistý, že zrovna tohle co jsem napsal vás uspokojí.