104. Ten dům bude léčit

Skoro každý večer jsem zašla ke Keithovu hrobu a v myšlenkách s ním probírala, co se v mém životě děje. Ten večer jsem se mu svěřila se svými pochybnostmi o našem domu.
“Můžeš mi, prosím, poradit, co s ním mám dělat?” požádala jsem ho v myšlenkách.
Chvíli nato se mi v mysli rozeběhl kousek příběhu z jeho minulého života. Jak se snažil alespoň trochu napravit, co během svého sobeckého života natropil. Svoje peníze využil na stavbu domovů pro lidi bez přístřeší, nemocnic a různých podobných ústavů. Z toho jsem se utvrdila, že mé rozhodnutí rozdělit odkázané peníze na tyto účely, bylo správné. Ale co s tím domem...?
'Lidé potřebují pomáhat nejen hmotně, ale především psychicky a duchovně, miláčku! A ty a spousta tvých blízkých má schopnost tohle všechno pro ně udělat! Už víš...?'
“No jasně, bude to speciální místo alternativního léčení!” vydechla jsem nahlas okouzleně. “Díky, lásko!”
'Rádo se stalo...'

“Míšo, už mi to došlo! Teda vlastně mi s tím pomohl Keith...” hlásila jsem nadšeně vcházejíc domů.
Míša seděla v kuchyni u stolu se Sashou. Něco spolu řešili.
“Proboha, jak ti s tím zase mohl pomoct Keith?!” vyvalila na mě oči.
“To je jedno, prostě mě nějak navedl na tu správnou cestu! A mně to konečně docvaklo!”
“A já si říkal, proč jsi najednou plná energie jako uragán?!” rozesmál se s úlevou Sasha.
“Proto ses nebyl schopnej soustředit, co? A to nemůžeš říct?” rýpla si do něho Míša. Sasha se jen zatvářil omluvně.
“Tak co jste vymysleli?” zeptal se nedočkavě.
Posadila jsem se k nim a koukla na to, co tam spolu řeší.
“Jo, tak to bude jeden z těch ´oborů´,” kývla jsem s naoko důležitým pohledem v očích. “My tady totiž zřídíme speciální léčivé centrum. A právě hudba je už odedávna skvělý lék pro lidské duše!”
“To je geniální!” vydechl Sasha okouzleně.
“Prostě dokonalý!” došlo to taky Míši. “A víš, co se mi právě připomnělo? Ta tvoje slova, když jsi mi tenkrát koukala do horoskopu. Řekla jsi, že budu svou hudbou nějak léčit lidi!”
“A to je přesně ono!” přitakala jsem nadšeně. “Je tolik různých alternativních způsobů léčení...”
“No, ale musíme pěkně pomalu a opatrně. Je to pořádná zodpovědnost, pustit se do něčeho takového,” poznamenala Míša moudře.
“To nepochybně ano. Ale tady náš intuitiv si každého osobnost i schopnosti předem dostatečně prověří, viď?” zamrkal na mě provokativně Sasha.
“Když mi s tím pomůžeš, bude to naprosto dokonalé,” vrátila jsem mu to obratem.
“Vy teda budete dvojka k pohledání,” kroutila pobaveně hlavou Míša. “Světe, třes se, až se ti dva dají oficiálně dohromady! A to nejen po té pracovní stránce!”
Vrhla jsem na ni roztomilý pohled říkající: Víš, co ty mi můžeš...?
“Pomáhat,” zašeptal mi do ucha Sasha, až ve mně hrklo. Pak mě vzal kolem pasu a zamilovaně se mi zadíval do očí. “Už aby to bylo...”