57. Všechna ta (ne)vyslovená přání...

A nadešla půlnoc. Bouchli jsme šampaňské, vesele se loučili se starým rokem a přípitkem přivítali ten nový. Plni očekávání...
“Tak už pojďte!” pobízel nás nedočkavě Colin a s Keithem se hnali jako první ven, kde měli připravený ohňostroj.
“Já mám k těmhle rachotícím, prskajícím a bouchajícím věcičkám až moc velký respekt,” šlebil se Brian a šoural se pomalu ven.
“V tomhle jsem s tebou zajedno, kámo,” přizvukoval mu Sasha. “Proto jsem pro takové případy, jako jsme my dva, připravil tuto mini verzi.” A pak s dětsky nadšeným obličejem ´vytasil´ prskavky. To bylo něco přesně pro našeho vtipálka Briana.
Stála jsem s holkama hned u chaty, zatímco Colin s Keithem o pár metrů dál odpalovali ty své rachejtle.
Najednou se vedle nás objevili Brian se Sashaou a tanečním krokem kolem nás začali kroužit s těmi svými prskavkami.
“Kuš, člověče!” málem jsem si odplivla zděšením.
“V čem je problém? Vždyť je to jen takové ohňostrojové miminko!” zasmál se Sasha.
“No jo, ale já nehodlám být jeho prskavkovou maminkou, až mi od toho tvýho miminka chytnou vlasy!” objasnila jsem mu to klidně.
“Odpal s tou prskající potvorou!” zaječela hned nato Rika. To už jsme ale všichni čichali ten puch seškvařených vlasů. Naštěstí plápolající kamarádky jsme se nedočkali.
“To je ale smrad!” ulevila si Míša.
“Myslím, že máš průser, brácho,” okomentovala jsem to.
“Normálka,” zahihňala se Rika a bylo až kupodivu, s jakým nadhledem brala těch pár připálených vlasů. “Jak na Nový rok, tak po celý rok. Tak abych náhodou nečekala něco jiného.”
“Takže budeme mít rok plný vtipných průserů?” ujasňoval si to Brian nadšeně. “To si dám líbit!”
Jen jsme pobaveně kroutili hlavami. Prostě náš Brian...
Když se Colin s Keithem vyřádili a došly jim všechny rachejtle, připojili se zase k nám ostatním.
“Tak co? Nádhera, ne?” přiběhl ke mně Keith s rozzářeným obličejem.
“Kouzelný,” usmála jsem se na něho, vnímajíc jeho upřímné nadšení.
“A co předsevzetí nebo nějaké přání do nového roku, lidi?” nadnesl najednou Colin.
Pár návrhů padlo.
“Zůstanu stejně skvělý jako dosud,” ozval se vtipně jako první Brian.
“Jó, tak to bych brala i u sebe,” přidala se Rika rozesmátě.
“A co takhle si předsevzít, že zůstaneme stejně dobří přátelé jako doposud,” navrhl Colin.
“A že se za rok zase sejdeme ve stejném počtu, obsazení a přátelském rozpoložení,” dodala Zora.
“Mě nic extra nenapadá. Jsem spokojená s tím, co je. Snad jen ať jsme stále dostatečně vnitřně silní a schopni přijmout všechno, co život přinese. A těšit se z jeho překvapení, nebát se zbytečně nějakých nástrah,” prohlásila Míša optimisticky.
“Já si trochu sobecky přeji, abych byl i za rok po boku stejné ženy, stále tak zamilovaný a šťastný,” přiznal dojatě Keith a přitiskl si mě k sobě ještě víc.
“Lásku a sílu pro všechny... A taky schopnost odpouštět...” hlesla jsem jen tiše svoje přání.
Všichni jsme se nakonec podívali na Sashu. Byl jediný, kdo se ještě nevyjádřil.
Sasha se začal jaksi ošívat: “Některá přání mají zůstat nevyslovená... Ale i tak se mohou splnit.”
“Záleží jen na síle touhy, kterou do nich vložíš...” přitakal mu Brian.
Nejspíš tušil, co si Sasha přeje, jaké má předsevzetí do nového roku. A nebyl jediný...