retrogrární postoj...

Lásko,
...musím Ti napsat. Nevím, kde jsi, nevím, kdy přijdeš, nevím, jak vypadáš, vlastně ani nejsi, Trochu doufám, že už na mě koukáš, ale já o tom ještě nevím. Nevím, jestli vůbec koukáš?!
...Každý večer brouzdám na netu a koukám na ženy a čekám na vibraci, někdy jo, někdy – většinou vůbec nic… dnes je nějak uplně ticho, žádná nálada, žádný lidi. Pes je u kluka, dost problém, je na zabití - kluk. Čtu si horoskop od astrologa virtuála. Třeba to napsali nějaký Japonci. Co to všechno v tý elektronice šéfujou. Nějak se mi nedaří do něj zapasovat. Dneska… okolo sebe mám taky lidi, co s láskou bojujou. Nějak se nemůžeme popasovat. Bývalka má přítele a je to divoký. Když jsme se o tom bavili, dost se mi ulevilo. To co mi dřív vyčítala, dnes sama přiznala, že dělá. Mám recht. Sestřik se rozešel a je z toho ne moc nadšená, ne moc smutná – divný století. Poznal jsem jednu ženu, přišla nemoc a vyznání, a nic nevím. Čtvrtý týden – není… Láska někde je, čekám a říkám si, je to, co nejvíc potřebuju? Bez ní neumím fungovat, zamrzám a je to na pytel. Prý to ale není správný, upínat se k pocitu že Ona vše vyjasní? Nějak mě ta myšlenka ale vůbec nebere, moje přesvědčení je přesně naopak.
...Nevím, kdy přijde, nevím, jaká bude, nevím, co pak budu dělat a jak se osvědčím, ale vím jedno - chybíš mi a pekelně!