33. Hurá na ně rýmovaně!

„Tak dneska v noci jsem si pěkně pokecala s Brianem,“ oznámila jsem hned Rice narovinu druhý den ráno po cestě do školy.
„Css, a nemáš pocit, že sis dovolila docela dost?“ žďuchla do mě se smíchem. „Máš štěstí, že znám váš bývalý sourozenecký vztah, a díky tomu zvládám svou žárlivost udržet na uzdě.“
„A já to vážně velmi oceňuji, páč si dokážu velmi živě představit tvé řádění, kdyby ti do Brianka někdo dělal, cheche.“
„Jo, však se taky učím svaté trpělivosti, když si představím ty davy fanynek kolem něj...“ zamračila se. „Možná bych se mohla naučit nějaké to bojové umění a v budoucnu se uplatnit i jako bodyguardka.“
„To jsou mi ale smělé plány, čéče! Ale jako dobrá kámoška ti radím, abys tenhle džob zanechala jiným. By se tě pak mohl začít bát i někdo, po kom to rozhodně nevyžaduješ. Víš, jak to myslím...“
„No jó, však nejsem žádnej násilnickej typ, to by neštymovalo k mý něžný nátuře. Radši to vokecám, než nakopu,“ uznala po chvíli.
„Chachá, už vidím, jak se rozhoduješ, jestli máš třeba zrovna nějakou dotěrnou holku nakopat či jí diplomaticky domluvit, ať si hledí svýho... chlapa,“ pokoušel se o mě záchvat smíchu na veřejnosti.
„Já už mám jasno – nejdřív vytasím svou diplomatickou zbraň a pokud se mine účinkem, přejdu na tvrdší kalibr. A to i bez trénování nějakýho karate či džuda či něčeho takovýho.“
„Stačí jeden tvůj vražedný pohled a k žádnému fyzickému boji nebude muset dojít, to ti garantuju!“ ujistila jsem ji a tím také ukončila její velké plánování. „A teď už bych ti fakt ráda sdělila, o čem jsme se s Brianem bavili. Předně se omlouval za ty telepatický ataky, co jsem si včera užívala - prostě dostal takovej ´skvělej´ nápad, že to zkusí. Měl zoufalou potřebu být si jistej, že víme, že přijedou a že nepropásneme tu soutěž. Tak to prostě ´prubnul´...“
„A jak si mohl být jistý, že to fungovalo?“ skočila mi Rika do řeči.
„Si právě nebyl. Proto si naše duše musely pokecat ještě v tom snu,“ vysvětlila jsem jí a hned se instinktivně rozhlédla kolem. „Doufám, že nikdo nezaslechne, co tady řešíme. Bysme měly blázinec jistej.“
„To neřeš. Naše nenormálnost už je dávno definitivní,“ uzemnila mě s nadhledem. „A i kdyby nás někdo poslouchal, stejně by mu to nikdo další nevěřil a ještě by k nám přibyl do toho cvokhausu.“
„Máš recht,“ kývla jsem s grimasou normálního cvoka a pokračovala ve svém výkladu. „Takže Brian to s klukama vymyslel tak, že v každý zemi, kde budou mít během turné koncert, uspořádají předem skrz nějaký časák soutěž o volný vstupenky a setkání s nimi. Geniální, co?“
„A co bys jako čekala? Nejsou přece žádný béčka, ti naši hošani!“ uchechtla se pyšně. „Akorát by mě zajímalo, čeho se ta soutěž bude týkat?“
„No, tak to bude taky hodně veselá skutečnost, se připrav,“ zašklebila jsem se trochu nejistě.
„Tak ven s tím. Čuchám nějakou kulišárnu, co?“ vyzvala mě Rika s nejasným tušením.
„Hm, si nás chcou aspoň vychutnat, hajzlíci,“ nasadila jsem provokativní úsměv. „Budeme umělecky tvořit. Chtěj napsat básničku!“
„Si ju pak můžou nacpat víš kam,“ sykla vytočeně. „Natočit album nebo napsat muzikál by rovnou nechtěli?“
„Ále, dyť je to roztomilý. Můžem popustit uzdu fantazii a k tomu nás chtěj právě vyburcovat!“ mrkla jsem na ni šibalsky.
„Já se k ničemu burcovat nenechám, sou pěkně vedle! Bych jim tam mohla pěkně od plic vyjádřit svý... až by se divili!“ vedla si dál svou Rika.
„Tak tam ty svý pocitečky k Briankovi můžeš pěkně vyjádřit, broušku! Však právě na to se jenom klepe!“ zapitvořila jsem se na ni spiklenecky.
„Vrrr, nejsem broušek, sem šelma kočkovitá a rozhodně ne domácí!“ nahodila drsný a zároveň vyzývavý ´imidž´. „Si může k tomu mýmu uměleckýmu počinu rovnou napsat ňáký noty a udělat z toho novej hit, che!“
„A tak to je ten správnej přístup! Takhle se mi líbíš, holka! A Brian bude určitě nadšenej ještě několikanásobně víííc, nemýlím-li se!“
„Bude v jeho zájmu, když se nebudeš mýlit, čéče,“ koukla po mně ještě jednou přísně, a pak už jsme se pěkně od srdce rozesmály.
„Doufám, že některé pikantnosti se kluci nikdy nedopátraj,“ dodala po chvíli smíchu.
„Ale di ty! Bysme jim mohly taky dopřát nějakou tu bžundu, ne? Nejsme přece žádní suchaři a oni taky ne. A nevěřím, že by se něčím takovým chtěli stát, ať už jsou slavný nebo ne,“ vyslovila jsem za nás obě to přání. Přání, že zůstanou takoví, jaké jsme je tenkrát poznaly. Že jim sláva nezatemní mysl ani srdce...