přidáno 26.04.2022
hodnoceno 7
čteno 568(11)
posláno 0
Málokdy říkala,
co bylo třeba
Dál marně doufala:
Snad se to vstřebá

Těžko se rozplyne,
co srdce tíží
Tak tiše, plíživě
míří do potíží

Nadobro nezmizí,
co člověk schová
"Démona" stvořila
spolknutá slova

A nemoc zhmotnila
všechny mé zrady
Chytla mě pod krkem
a řekla: Tady!

*****

Co má být vyřčeno,
hlasitě zazní
Již dál se nechoulí
za strachem, bázní

Něco však zůstává
naopak skryto
Není čas promluvit
A srdce ví to

V životním příběhu
nastala změna
Duši své naslouchám
Již nejsem "němá "
přidáno 10.06.2022 - 19:13
Koala: Děkuju, holt velmi silná zkušenost, díky Vesmíru, že jsem si uvědomila její hloubku
přidáno 10.06.2022 - 17:27
NO, ... NÁDHERA! Obsah i zpracování!
přidáno 29.04.2022 - 07:22
Dandy: Mlčeti Zlato: Psavec: slavek: Děkuji :-)
přidáno 28.04.2022 - 21:00
Dusit v sobě nevyřčené je nejhorší možnost. Přeji odvahu k vykročení a úlevu.
přidáno 27.04.2022 - 21:45
Hezky jsi to poskládala.
přidáno 27.04.2022 - 13:38
Pěkné.
Pokut jsme schopni vnímat.
Dokažeme odejit.
přidáno 27.04.2022 - 08:31
Šťastné vykročení z kruhu, od jednoho z těch, co se bojí.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zpověď : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : 1. Konec i začátek
Předchozí dílo autora : Nesmělá

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming