Křičte. Někdy je to správná cesta.
![]() ![]() ![]() ![]() |
Kam s talentem dítě kráčíš?
Velká slova, v očích jas.
Však naději tvrdě ztrácíš
slovy chvály zas a zas.
Vidíš, dítě, kam se řítíš?
Duši – tu si nenech vzít.
Touhu v srdci žárem vznítíš,
jen když budeš dále snít.
Co je talent, co je chvála?
– zbraně v rukou a nic víc.
Dřelos, i když múza spala,
tak to vykřič z plných plic.
Velká slova, v očích jas.
Však naději tvrdě ztrácíš
slovy chvály zas a zas.
Vidíš, dítě, kam se řítíš?
Duši – tu si nenech vzít.
Touhu v srdci žárem vznítíš,
jen když budeš dále snít.
Co je talent, co je chvála?
– zbraně v rukou a nic víc.
Dřelos, i když múza spala,
tak to vykřič z plných plic.

Po rytmické stránce je to dobré - víceméně čtyřstopý trochej. Osobně bych ale zapracoval na dalších prvcích: kráčíš/ztrácíš je asonanční a navíc gramatický rým, vzít/snít je také gramatický rým. A ještě jedna věc: je to takové kazatelské, to nemusí být vysloveně na škodu, ale je třeba být si toho vědom. Z hlediska skloubení formy a obsahu nejvíc chválím druhou sloku.

Někdy talent zanikne jak květ pod dechem mrazu.
Neupřimna chvala může zrazovat.
Jakákoliv zbraň ze svého cile vždy vypouští jen smrt.
Křik se rozpline a hluchý neuslyší.
Neupřimna chvala může zrazovat.
Jakákoliv zbraň ze svého cile vždy vypouští jen smrt.
Křik se rozpline a hluchý neuslyší.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.