Skica

ROZTMÍVAČKA:

INT. ZÁKLADNÍ ŠKOLA - DEN
Zazvoní a všechny děti s povykem vybíhají ze tříd. Většina utíká po schodech do šaten a potom ven. Jiné si hlasitě povídají a nikam se nehrnou.

EXT, PŘED BUDOVOU ZŠ - DEN
Malý kluk z 5.třídy, v pozdějším věku známý jako Skica, má posmutnělý obličej a od ostatních se liší i jeho šaty: obyčejné šedé tričko bez obrázků a rifle se záplatami na kolenou, na zádech má růžovou tašku s pohádkovými obrázky. Jde pomalým krokem a nikoho si nevšímá, ostatní děti ho předbíhají.
Prochází kolem skupinky chlapců, kteří otravují skupinku holek. Záměrně se jim pohledem vyhýbá a vypadá to, že i oni o něj nejeví nějaký zvláštní zájem. Když však projde, jeden z nich na něj ukazuje a směje se jeho aktovce. I ostatní kluci si přestanou všímat holek a chvíli na chlapce jen tak hledí a pochechtávají se. Pak ten nejvyšší z nich, který chlapce s růžovou aktovkou převyšuje nejmíň o hlavu, vyběhne a aktovku mu strhne ze zad.

ZLODĚJ
Koukejte co mám.

Mává s aktovkou nad hlavou.

MALÝ SKICA
Naval to sem!

Vyběhne za ním. Zloděj si však aktovku nasadí na záda a utíká přes školní hřiště pryč. Ostatní kluci se chechtají a blokují okradenému klukovi cestu, když se snaží zloděje dohnat. Jeden z nich mu nastaví nohu, takže kluk upadne na zem.

KLUK
Bacha na cestu.

Skica se hned sebere a dál zuřivě pronásleduje zloděje.

MALÝ SKICA
Vrať mi ten batoh!

ZLODĚJ
Tak si pro něj pojď.

Skica zloděje brzo doběhne a srazí ho na zem. Válejí se po zemi a snaží se jeden druhého dostat na lopatky. Na nich nakonec skončí zloděj.

ZLODĚJ
Copak holčičko, chceš svojí tašku?

MALÝ SKICA
Sakra vrať mi ji! (zoufale)

ZLODĚJ
Tak si ji vem

Skica se mu jí snaží stáhnout ze zad, ale to samozřejmě nejde. Zloděj využije jeho nepozornosti a udeří ho pěstí do obličeje.

MALÝ SKICA
Ty hajzle!

Zasype zloděje několika ránami, než ho odtrhne učitelka. Je to dáma v letech, vlasy má šedivé, na sobě dlouhou sukni a bílou košili.

UČITELKA
Co to má znamenat?

ZLODĚJ
On si začal.

Skica mlčí. Přestože si nezačal, má oči sklopené k zemi, jako by se cítil provinile.

UČITELKA
To budou vaši teda koukat, že se ve škole perete.

INT. RODINNÝ DŮM - NOC
V malé kuchyni stojí žena s dlouhými vlnitými hnědými vlasy, v zástěře, kouká do žákovské knížky. Pak pohledem probodne svého syna-Skicu, který stojí jako zamražený před ní.

Matka
Už zase?

Znovu se podívá do žákovské knížky.

Matka
Tak mazej si udělat ten úkol, ať ho máš hotovej, než se vrátí táta, nebo se asi naštve.

Skica odchází do svého pokoje.

Pokoj je potemnělý, neuklizený. V rohu je ustlaná postel s načechranou peřinou. Na stropě nad ní jsou nalepené fosforové hvězdy. Před ní je psací stůl, na něm spousta papírů s kresbami, plechovka s tužkami a lampička.
Chlapec přijde. Aktovku hodí pod stůl a znuděně sedne ke stolu. Otráveně vzdychne, pak vytáhne z aktovky sešit, učebnici matematiky a penál. Rozsvítí lampičku a znovu vzdychne. Snaží se počítat, ale moc mu to nejde. Hlavu svírá v dlaních a snaží se přemýšlet, pak tužku protáčí v prstech nad sešitem, ale stále ho nenapadá, jak příklad spočítat. Místo toho začne po stranách kreslit. Nakreslí psa a usměje se na něj, jako by byl skutečný. Pes zavrtí ocasem a začne pobíhat po papíře. Příklady očuchá a sežere. Přesto se úsměv z jeho tváře zase vytratí. Znovu čmárá propiskou a nakreslí kluka s rozcuchanými vlasy. Ten mu zamává a rozběhne se za psem, až teď se na chlapcově tváři nadobro usadí úsměv a on ty dva pozoruje, jak si spolu hrají. Sáhne pro pastelky, vytáhne červenou a vybarví klukovi vlasy načerveno.

Otevřou se dveře a chlapcův úsměv mizí, ve tváři ho nahrazuje strach. Do místnosti vchází mohutný muž v kostkované košili, ve které se rýsuje velký pupek, a tmavomodrých riflích. Černé umaštěné vlasy má sčesané na pěšinku - Otec

Otec
Máma řikala, že máš nějakej úkol. (jakoby s nezájmem) Za co?

Vykročí směrem k psacímu stolu.

Otec
Že ty ses zase porval?

Nakloní se přes syna, a když uvidí místo úkolu jenom pokreslenou stránku, vlepí mu silný pohlavek, až klukovi vylítne z ruky červená pastelka a bodne psa přímo do srdce. Otec odchází a psovi z rány vytéká krev. Zatímco opravdový chlapec brečí, ten nakreslený bezradně pobíhá po papíře, který se pomalu rozpíjí, jak na něj dopadají slzy.

INT. VYSOKÁ ŠKOLA - DEN
Učebna není příliš velká, přesto je zaplněná studenty téměř do posledního místa, je jich tu kolem padesáti.
Profesor dovykládal látku a uklízí svoje podklady pro přednášku do černé brašny. Ti nejrychlejší studenti už opuštění třídu, další si balí věci, stejně jako profesor. Třída se poměrně rychle vylidní. Jenom jeden student zůstal. Má na sobě černé boty converse, černé roztrhané rifle a hnědou mikinu. Černé vlasy mu už přerůstají přes uši – Skica. Dopisuje si ještě látku z tabule. Jeho sešit je zaplněn nejrůznějšími perokresbami. Zavře sešit a koukne z okna. Prší tam.

Šatna je malá. Šedé skříňky lemují kolem dokola celou místnost. Je tu teď spousta lidí. Většina z nich si bere bundu a deštník a odchází ven. Skica si z brašny vezme peněženku a sešit, pak tašku vloží do skříňky.

INT. KNIHOVNA - DEN
Hned u vchodu jsou turnikety a hned za nimi regály plné knih. Skica vytáhne z peněženky kartu a projde jedním z nich. S úplnou samozřejmostí vytáhne z regálu knihu s černým přebalem.

Vejde do místnosti plné stolků. U každého z nich jsou dvě pohodlné otočné židle a v tomhle počasí také skoro na všech někdo sedí, zabrán do čtení. Hned jak uvidí první volné místo, zamíří k němu. Sedí tam pohledná slečna, oblečená v riflích a třpytivém topu – Andy.

SKICA
Je tady volno?

Andy zvedne hlavu a usměje se.

ANDY
Určitě.

Skica se tedy posadí. Vyskládá svoje věci na stůl, otevře sešit, vyndá z kapsy propisku a položí ji na sešit. Pak otevře knihu a vytáhne padesátikorunovou bankovku. Tlumeně se zasměje. Letmo se podívá na dívku, ale ta si ho nevšímá. Schová bankovku do peněženky a začne číst.
Venku za okny stále prší. Oči se mu začínají zavírat a hlava mu padá k zemi. Oklepe se a snaží se číst dál, ale po chvíli se situace opakuje.

ANDY
Koukám, že tě to čtení docela zmáhá.

Skica vylekaně otevře oči a rozhlíží se kolem, kdo to na něj mluví.

SKICA
Co?

Andy se na něj usměje.

ANDY
Co čteš?

Než se mladík vzpamatuje, nakloní se přes přepážku na stole, chytne knihu a podívá se na její obálku.

ANDY
Snář.

Směje se.

ANDY
Tak to už potom chápu. Ty to rovnou zkoušíš v praxi. Tak copak se ti zdálo?

Skica na ni překvapeně kouká.

SKICA
O to nejde.

Tváří se, jako by neměl zájem se dál bavit a znovu obrátí svou pozornost ke knize.

ANDY
Tak co?

Mladík si prstem přidržuje místo v knize, kde přestal číst. Pohlédne znovu na dívku.

SKICA
Nějaký šílenosti jako vždycky.

Pořád na ni upřeně hledí a čeká, na co se ještě zeptá.

ANDY
Koukám, že si děláš poznámky.

Ukáže na sešit.

ANDY
Takže to bude asi téma seminární práce.

SKICA
Jo, přesně tak.

Pokývá hlavou a stále upřeně hledí na dívku. Vypadá skoro jako by ho konverzace s ní otravovala.

ANDY
Pěkný obrázky

Mrkne na něj

ANDY
Máš asi talent. (uznale)

SKICA
Neřek bych.

ANDY
Ale já jo. (sebejistě)

Koukne se k oknům.

ANDY
Už neprší. Půjdu rychle domů. Ale ráda jsem tě poznala, umělče.

Přidá ještě letmý úsměv, než zmizí za dveřmi.

INT. RODINNÝ DŮM - DEN
Malý Skica spí ve svém pokoji a neklidně sebou škube. Z vedlejší místnosti je slyšet pláč. Pak se celý zpocený vzbudí. Chvíli poslouchá, než vyleze z postele a jde se podívat.

Malý Skica vejde do ložnice. Na letišti leží matka, objímá otce a hlasitě pláče. Když si všimne, že přišel chlapec, pohlédne na něj, oči má zaplavené slzami. Pohled má vyčítavý a nevěřícně kroutí hlavou. On pomalu couvá zpátky ke dveřím, ale nepřestává se dívat na matku a mrtvého otce. Zavře dveře, chvíli stojí na místě, hlasitě dýchá a přemýšlí. Pak se dá do běhu a utíká ven.

INT. STUDENTSKÝ BYT - DEN
Skica odemkne dveře a vejde na chodbu. Na věšáku je taková spousta bund, že už nemá ani kam pověsit tu svou. Pod nimi spousta bot a naťapané bláto. Zuje se a pokračuje chodbou dál. Dveře prvního pokoje jsou otevřené.

SKICA
Ahoj (nejistě)

V pokoji hraje jeho spolubydlící Tomáš hry na počítači, jenom na něj hodí nic neříkající pohled, ale neodpoví. Druhý spolubydlící leží na posteli a čte si. Ten se ani nepodívá.
Skleněné dveře do obýváku jsou zavřené. Hraje tam nahlas hudba a někdo vyřvává text punkové písničky. Mladík ani neotevře dveře a zabočí do vedlejších dveří. U stolu sedí další spolubydlící. Světlovlasý nakrátko ostříhaný kluk s brýlemi – Petr. Něco počítá, ale když uslyší, že mladík vešel, otočí se k němu.

PETR
Jakej byl den? (vzdychne)

Skica na něj chvíli jen tak kouká. Přemýšlí, proč se vlastně ptá, když ho to vůbec nezajímá.

MLADÍK
Dobrej a co ty?

KLUK
No nic moc. Nejdřív jsme měli matiku a ten profesor to vůbec neumí. Vysvětloval to tak chaoticky, že to většina lidí nemůže pochopit. No a pak ekonomie a to jsme psali zápočet. Tak nevim, jak to dopadne teda. Bylo to docela těžký, ale tak snad to zvládnu...

Skica mezitím ulehá na svou postel. Ruce má za hlavou a na tváři bezstarostný výraz. Zavírá oči a slova jeho spolubydlícího přestává vnímat. Rozpíjí se mu do švitoření ptáků v korunách stromů.

EXT. LOUKA - DEN
Skica leží ve vysoké trávě. Ptáci nepřestávají štěbetat. Jsou schovaní v nedalekých stromech. Vítr jemně rozčesává přerostlou trávu. Přímo nad mladíkovou hlavou se třepotají dva žlutí motýli. Pozoruje je, dokud neodletí. Pak se na rukou vzepře a jeho očím se rozprostře pohled na úchvatnou krajinu. Louka je posetá barevnými květy. V dálce se modrají vrcholky hor.
Prochází se lesem. Kráčí pomalu, absolutně bez spěchu. Pak najednou jako by na něj začali padat větve a šišky ze stromů a je jich stále víc. Choulí se k zemi, hlavu schovanou v rukách.

INT. STUDENTSKÝ BYT - NOC
Dva jeho spolubydlící jsou u Skicovy postele. Jeden - Marek, s ním zběsile lomcuje a druhý - Pepa, mu prsty cvrnká do hlavy. Třetí - Petr, stojí opodál a chechtá se. Mladík otevře oči a zmateně kouká kolem sebe. Všichni propuknou v hurónský smích.

PEPA
Tak se nám konečně probudil. (roztomile, jako by mluvil s miminem)

PETR
Vstávej, jde se do Heavenu.

SKICA
Nejdu (pořád ještě rozespale)

PETR
Neser a polez, Skico!

PEPA
Dělej sakra, nebudem na tebe čekat.

SKICA
Tak běžte sami.

Pepa mu vyškubne polštář zpod hlavy.

PEPA
Řek jsem, ať vstáváš!

Skica s nechutí vstane z postele a zamíří ke skříni. Otevře ji a popadne první kusy oblečení, které mu přijdou pod ruku. Ostatní odchází z jeho pokoje. Marek zakotví na chodbě u zrcadla. Nabere si na prsty trochu gelu a tvaruje své černé vlasy do kohouta. Za chvíli už se všichni obouvají u dveří a opouštějí byt. Pepa má na sobě kšiltovku s rovným kšiltem a volné oblečení. Tomáš, který je počítačový závislák má kšiltovku obyčejnou, aby zakryla jeho dlouho nečesané vlasy. Jeho oblečení je nenápadné, obyčejné rifle a reklamní mikinu jisté počítačové firmy. Petr má vybělené rifle a upnuté tričko, které zvýrazňuje jeho svaly.

EXT. PŘED DISKOTÉKOU - NOC
Skupinka kluků přichází ke klubu, před nímž postává spousta mladých lidí, kteří většinou pokuřují. Petr si všechny prohlíží, spoustu jich i zná a už z dálky je rukou zdraví. K Markovi přilétne drobounká blondýnka a skočí mu kolem krku. Odejde s ní za jejími kamarádkami, které stojí v hloučku opodál.

PEPA
To je šmejd.

TOMÁŠ
Má celej harém a na nás pak nezbyde.

PEPA
Ty bys stejně žádnou nesbalil. Holky nezajímaj počítače, vole.

TOMÁŠ
Drž tlamu!

PEPA
Se divim, žes vůbec šel ven. Oni už existujou i sexuální simulace na kompu ne?

TOMÁŠ
Kreténe.

Zatímco se ti dva hádají, došli už skoro ke vchodu. Docela pohledná dívka se právě vypotácí z klubu. Když zvedne oči, uvidí Skicu.

ANDY
Ahoj.

Dál si ho už však nevšímá a jde dál.

PEPA
Hmmm. Má dobrej zadek. Skico, ty se nezdáš.

Všichni se odeberou do klubu. Jenom Pepa a Skica tam postávají a koukají na dívku. Pak se však taky otočí a vejdou dovnitř.

INT. DISKOTÉKA - NOC
Nad nevelkým parketem je zavěšená diskokoule a po celé diskotéce létají barevná světýlka a lasery. Jeden kluk a tři dívky se plouží po parketu. Klukovi pohyby jsou dost komické. Blíž ke vchodu je několik stolů, odkud to všechno pozorují ostatní návštěvníci mezi nimi i Petr, Pepa, Dominik a Skica. Všichni kromě Skicy, který se jen trochu usmívá, se válejí smíchy po stole. Před sebou každý skoro dopité pivo, jenom Skica ho má tři čtvrtě. Najednou se na parket dopotácí opilá Andy. Pepa ji pozná a ukáže na ni prstem.

PEPA
Hele to je ta tvoje.

Skica mu na to nic neodpoví. Začne hrát ploužák a ona se sama vlní po parketu.

PETR
Běž za ní!

SKICA
Nejdu.

TOMÁŠ
Ty vole mazej!

PETR
Dyť na tebe čeká.

SKICA
Nepleťte se do toho!

Dál ji mlčky pozorují. Skica se ale nezvedne, místo něj zamíří na parket Petr. Přijde k Andy a něco jí povídá. Břízky uhne pohledem jinam a snaží se dělat, že si jí vůbec nevšímá. Petr dívce stále něco vypráví, usmívá se na ni a ona mu úsměvy oplácí. Nakonec jí chytne kolem boků a začnou spolu ploužit v pomalém rytmu. Jeho ruce sjíždějí na její zadek. Skica se podívá na parket a vyběhne z podniku ven.

INT. RODINNÝ DŮM - NOC
Na plotně v kuchyni stojí několik hrnců a v nich dávno vychladlé jídlo. Ve dřezu jsou dva talíře, dva hrnky a dva příbory. Skicova máma sedí u stolu, na sobě má ještě zástěru.

Tikot hodin v obývacím pokoji, které visí nad průchodem do kuchyně, je v tichu jasně slyšet. Malý hnědovlasý chlapec v teplákách a tričku spí na křesle před televizí, která je vypnutá.

Na věšáku ve vstupní hale visí dvě dámské a dvě dětské bundy, pod nimi je botník a pod ním kaluž vody. Vedle dveří je v pravém rohu opřený smeták obalený hadrou na stírání podlahy. Je slyšet, že někdo z venku strčí klíč do zámku. Dveře se otevřou, venku sněží. Dovnitř se vpotácí Skicův otec. Opře se rukou o botník a stahuje z nohou černé zimní boty. Rozepne černou zimní bundu a udělá krok směrem k věšáku. Stoupne přímo do kaluže vody.

OTEC
Kurva, co to je?

Žena přibýhá z kuchyně a vyděšeně se na něj dívá.

OTEC
To nemůžeš vytřít, doprdele?

Žena ho obskočí a popadne smeták vedle dveří. Zatímco stírá podlahu, on odchází do kuchyně. Skici, který spí na křesle, si ani nevšimne.

Muž přijde motavou chůzí do kuchyně ke sporáku, z jednoho hrnce vytáhne vařečku a ochutná. Zašklebí se na znamení toho, že mu to vůbec nechutná.

OTEC
Můžeš mi říct, co to je za humus?

Žena přiběhne do kuchyně.

MATKA
Je to studený. Kdybys místo do hospody šel domu...

Muž se začne smát.

OTEC
Neumíš vařit, to je celý. Nikdy si to neuměla. Tohle je dobrý tak pro prasata.

MATKA
Tomáš si nestěžoval.

OTEC
Protože to je taky poloprase.

MATKA
Seš jeho táta.

Muž se znovu začne smát.

OTEC
No dyť řikám, že je jen poloprase.

MATKA
Cože?

OTEC
Že seš stará svině, chápeš to?

Žena se na něj vrhne a buší do něj pěstmi. Muž jí jednou fackou srazí k zemi. Chlapec na křesle se probudí a celou situaci dál pozoruje. Je schoulený a oči má přivřené, jak má strach. Muž ženu za vlasy zvedne z podlahy. Žena ho kolenem nakopne přímo mezi nohy. Muž s ní mrští o zem.

OTEC
Ty svině!

Muž do ženy kopne a odchází. Chlapec je tak otřesen, že se ani nedokáže zvednout z křesla.

EXT. PŘED DISKOTÉKOU - NOC
Skica sedí na zemi opřený o zeď v temném koutě za rohem budovy diskotéky, stranou všech ostatních. Oči má zavřené. Kolem něj se potácí Andy, která si ho ani nevšimne a kousek za ním začne zvracet. Skica otevře oči a Andy pozná. Ona se vrací zpátky a on z ní nespouští oči. Ona by si ho však nevšimla.

SKICA
Proč tolik piješ?

Andy se zastaví.

ANDY
Cože?

SKICA
Proč tolik chlastáš, když je ti potom blbě?

Andy se na něj podívá.

ANDY
Jé to seš ty.

Sedne si, spíš se svalí, k němu.

ANDY
Hele neřikej, že ty nikdy nepotřebuješ utýct z týhle blbý reality? Aspoň na chvíli.

SKICA
Asi mam jinej způsob.

ANDY
Někdo má sport, já se jednou za čas opiju, tak mi to nevyčítej.

SKICA
Neřikám nic. Tvoje věc.

ANDY
Jak to děláš ty?

SKICA
Spim.

Dívka se začne smát.

ANDY
Tak proto v knihovně furt chrápeš.

SKICA
No utíkám do snů, protože tam můžu úplně cokoliv.

Dívka se přestane smát a zvážní.

ANDY
To máš výhodu, že tam těžko uděláš nějakej trapas. Někdy mě tam vezmeš, jo?

SKICA
Ale co když tam něco udělám? Ponesu pak vinu, když jsem to neudělal vědomě?

ANDY
Nechápu, ale slib mi, že mě tam vezmeš.

Zpoza rohu vyjde kluk a dívka, také studenti.

Kluk
Andy jedeme domů, máš toho dost.

Dívka stále upřeně kouká na Skicu.

ANDY
Slibuješ?

SKICA
Slibuju.

Kluk a holka pomáhají Andy vstát.

SKICA
Stejně si to zejtra nebudeš pamatovat.

ANDY
Ve tři v knihovně, jasný? Stejně tam budeš spát.

Skica se směje.

SKICA
Určitě.

Andy za pomoci přátel, kteří ji podpírají, odchází.

INT. KNIHOVNA - DEN
Skica sedí u stolku, vedle sebe má volno. Jinak jsou v knihovně ještě tři studenti. Andy vejde dovnitř a on zvedne oči, hned se však zase vrátí ke čtení knihy. Andy dojde až k němu, odloží si batoh a bundu a přisedne si.

ANDY
Si nečekal, že přijdu, co?

SKICA
Ani ne.

Andy mu nadzvedne obálku knihy a podívá se, co čte.

ANDY
Zase snář?

SKICA
Něco hledám.

ANDY
A co?

SKICA
To je fuk.

Chvíli oba mlčí.

SKICA
Jak ses vyspala po včerejší kalbě?

ANDY
Hele nesnaž se to zakecat, jo! Včera si mi něco slíbil.

SKICA
Myslel jsem, že to byla jen sranda.

ANDY
Jenže já to beru vážně. Co tě znám, tak čteš jen snáře, takže věřim tomu, že ty fakt utíkáš do snů.

Skica šeptá, spíš jako by to říkal sám sobě.

SKICA
Ani sny nejsou nekonečný, člověk sám před sebou neuteče.

Andy se k němu nakloní a zašeptá mu do ucha.

ANDY
Vem mě tam.

Skica se rozhlídne po místnosti. Jeden student právě bere ze stolu své knížky a odchází. Už tu zůstal jen jeden, vzadu v potemnělém koutě. Skica se nakloní k Andy.

SKICA
Zavři oči.

Andy ihned zavře oči. Na tváři má úsměv plný očekávání. Skica sedí vedle a zhluboka dýchá. Obraz pomalu temní. Skica chytne Andy za ruku a ona se trochu lekne.

EXT.SKÁLY V HORÁCH - DEN
Skica a Andy se drží za ruku, vítr jim pročechrává vlasy. Stojí na vysokém útesu a koukají do dálky, do které se táhnou zelené lesy, za nimiž zapadá slunce.

ANDY
To je krása. Ale brzo bude noc.

Skica se na ni otočí. Ona je však pořád unešená z té nádhery a hledí stále dopředu.

SKICA
Slunce tu nemusí nikdy zapadnout, když to nebudeš chtít.

ANDY
To jako fakt?

SKICA
Jo, tady můžeš úplně všechno. Stačí jen chtít.

Andy se na něj konečně otočí. Neříká nic, ale ukazováčkem mu přejede po nose. Pak se začne smát. Skica pustí dívčinu ruku a na svůj nos si taky šáhne a zjistí, že místo něj má nos červený klaunský. Začne se tomu taky smát. Andy se na něj chvíli upřeně dívá a pak luskne prsty. Skicovi se na hlavě objeví červená buřinka. Sejme ji z hlavy a hluboce se ukloní.

SKICA
Tak kam poletíme, slečno?

Andy na něj překvapeně kouká.

ANDY
Poletíme?

SKICA
Ty chceš chodit pěšky nebo co?

Andy se údivem zakoktá.

ANDY
Ne to ne, ale...

Skica ji znovu chytí za ruku a vykročí s ní směrem do prázdna. Místo toho, aby spadli k zemi, se ladně vznášejí v prostoru a mizí v dálce.

EXT. PARK - DEN
Skica sedí v parku na lavičce u cesty. Znuděně si prohlíží svoje boty. Když zvedne hlavu, uvidí Andy, která se k němu blíží, a konečně se usměje. Vstane a jde jí naproti. Ona se k němu rozběhne a skočí mu kolem krku, dá mu procítěnou pusu. Pak se na sebe dlouze zamilovaně dívají a drží se za ruce.

SKICA
Kam půjdem dneska?

ANDY
Co třeba k tobě domů?

SKICA
Ale já myslel.

ANDY
Ještě si mě tam nikdy nevzal.

SKICA
No jo, ale já tě tam nechci brát, když tam jsou kluci. Vždyť jsem ti řikal, jaký jsou.

ANDY
Já to vim, ale nemůžeš před tím pořád jen utíkat.

Skica posmutní, pustí její ruce a sklopí oči k zemi.

SKICA
Tak někdy příště. Dneska ne.

ANDY
Tak mi můžeš ukázat aspoň ten dům.

SKICA
Panelák jako každej jinej.

ANDY
Ne, tenhle je jinej, protože tam bydlíš ty.

EXT. SÍDLIŠTĚ - DEN
Obloha je potemnělá, jako by každou chvílí měl začít mohutný liják. Andy stojí na dětském hřišti a kouká na vysoký panelák. Hluboce vydechne a zamíří ke vchodu.

INT. PANELÁK - DEN
Andy nastoupí do výtahu a vyjede do třetího patra. Ve výtahu je zrcadlo a ona kouká sama na sebe. Má ve tváři provinilý výraz.

Vystoupí, dojde po chodbě ke dveří, zazvoní a čeká. Je nervózní, rukou si poklepává o stehno. Nikdo neotvírá, tak se otočí a odchází. V tom se otevřou dveře a z nich vykoukne Marek. Jana se pohotově otočí a vrací se zpět.

ANDY
Ahoj.

MAREK
Ahoj.

ANDY
Je Skica doma?

MAREK
Není.

ANDY
Tak já se stavim jindy, ale neříkej mu, že jsem tady byla, prosím.

MAREK
Za chvíli se vrátí. Můžeš tady na něj počkat.

Andy pokrčí obočí.

ANDY
Tak jo.

Vejde nesměle do bytu.

Dveře výtahu se otevřou a ven vyjde Skica. Na zádech má batoh, v uších mp3 přehrávač. Nesrozumitelně si mumlá text písničky, která mu právě zní v uších. Dojde ke dveřím, vyndá z kapsy klíče a odemkne. Vstoupí dovnitř.

INT. STUDENTSKÝ BYT - DEN
Skica si rozváže tkaničky, zuje boty a obuje si pantofle. Nikoho si nevšímá a odejde do svého pokoje. Batoh hodí na postel, pak se na ni sám posadí, vypne mp3 přehrávač a vyndá si sluchátka z uší. Znovu vstane, zapne notebook, který leží na stole a ze skříně vytáhne sešity. Sedne si ke stolu před notebook a otevře jeden z nich, druhý odloží na stůl. Zpoza dveří je slyšet smích, hlavně dívčí.

EXT. PARK - DEN
Po cestě zeleným parkem utíká Skica. Seběhne z ní a přeskakuje záhony květin, je vidět, že strašně pospíchá. Kousek dál čeká u mohutné lípy Andy. Je zamračená, ale je poznat, že je to jen naoko.

SKICA
Promiň.

ANDY
Jdeš pozdě, čekám tu na tebe už půl hodiny.

Skica se k ní snaží naklonit a políbit ji, ale ona ustoupí o krok dozadu.

SKICA
Ta zkouška se protáhla.

ANDY
Mohl jsi aspoň napsat smsku.

Skica nečeká až to dořekne a odbíhá zpět k záhonům květin, které při cestě sem přeskakoval.

SKICA
Nemoh.

Sehne se k záhonu a utrhne růžovou růži. Vrátí se s ní zpět k Andy. Poklekne před ní na levé koleno a ruku s růží k ní natáhne.

SKICA
Omlouvám se vám, slečno, z celého svého srdce. Přijměte prosím jako důkaz alespoň tuto růži.

Andy se začne smát.

INT. STUDENTSKÝ BYT - DEN
Skica sedí u stolu, sešit má položený na nohách, hlavu natočenou ke dveřím, aby lépe slyšel. Smích, který zpoza dveří přichází, je stejný jako ten Andyin. Břízky kroutí hlavou, nechce tomu uvěřit. Na okamžik zavře oči a snaží se uklidnit. Pak vstane, potichu otevře dveře a jde se přesvědčit, jestli to je skutečně ona. Zastaví se na chodbě a jako v transu hledí do kuchyně. U stolu tam sedí skutečně Andy, v ruce má víno a usmívá se na jeho spolubydlící, kteří sedí kolem. Znovu nevěřícně kroutí hlavou a couvá zpátky do pokoje. Ani nerozsvítí a padne na postel. Batoh, který tam před tím pohodil, odloží úplně klidně na zem. Leží na břiše a uši si zacpává polštářem.

EXT. PARK - NOC
Skica utíká po dlouhé promenádě, která je po celé délce lemována rozsvícenými lampami. Jeho kroky dopadají do štěrku a ten zvuk se rozléhá do noci. Rychle se blíží k fontáně, která je uprostřed parku. Když probíhá kolem, všimne si dvojice, která se drží za ruce a kouká na vodotrysk. Je to Andy a Marek, který má jako vždy precizně upravený účes a značkové oblečení. Skica se zastaví a se zaťatými pěstmi na ně hledí.
STŘIH K:

Zpoza stromů prosvítají majáky policejních aut. Ve fontáně po hladině pluje mrtvé tělo Marka. Břízky rychle prchá do dávno opuštěného domku, který stojí pár metrů od fontány.

INT. STARÝ DŮM - NOC
Skica zmateně pobíhá chodbami, které jsou jen slabě osvíceny svitem z venkovních lamp. Vyběhne po schodech do patra a otevře dveře. Místnost je osvícena. Na posteli tam spí Andy a Pepa v hip hopové čepici s rovným kšiltem. Skica směrem k němu natáhne ruku, ve které svírá zbraň. Vypálí tři rány. Andy se probouzí a on utíká z místnosti. Znovu zmateně pobíhá chodbami. Odkudsi se ozývá ženský pláč.

INT. STUDENTSKÝ BYT - NOC
Skica se probouzí na své posteli. Ženský pláč však neustal. Vstane a pomalu dojde ke dveřím. Otevře je a odpadne z nich jeden jeho obrázek - malý chlapec, který utíká před skupinou oblud, které ho chtějí sežrat.
Dojde do obývacího pokoje, odkud se ozývá pláč. Andy sedí na posteli a hlavu má ukrytou v dlaních. Když uslyší, že přišel, přestane vzlykat a pohlédne na něj. Po obličeji jí stékají proudy slz. Začne nevěřícně kroutit hlavou a přitom na něj stále upřeně hledí. Na zemi se tam válí mrtvá těla třech Skicových spolubydlících: Marka, Pepy a Petra. Břízky pomalu couvá z místnosti. Dveře nechá otevřené, rychle se otočí a utíká pryč z bytu.

EXT. MĚSTO - NOC
Hustě prší. Skica běží po chodníku, který je plný kaluží, podél řady rodinných domků se zahrádkami. Vedle chodníku se táhne pás trávníku a malinké javory s košatou korunou, občas se nad ně tyčí nějaká lampa pouličního osvětlení.

EXT. DĚTSKÉ HŘIŠTĚ - DEN
Hustě prší. V pískovišti je několik kaluží. Jedna z nich se barví krví. Leží tam starší pán, je to Skicův otec. Krev mu vytéká z břicha, oči má obrácené k nebi. Před ním stojí dospělý Skica a v pravé ruce drží nůž, ze kterého odkapává krev.

EXT. MĚSTO - NOC
Skica běží stále ve stejném prostředí. Je už celý promočený od deště.

SKICA (vnitřní monolog)
Všichni před něčím utíkáme.

Zakopne a svalí se do kaluže.

SKICA (vnitřní monolog)
Snažíme se utéct sami před sebou.

Je tak moc unavený, že se mu podlomí nohy a on se znovu svalí na zem, když se pokouší vstát.

SKICA (vnitřní monolog)
Jenže tohle naše tělo, celý náš život.

Na druhý pokus se mu podaří vstát a znovu se dává do běhu, který je však stejně pomalý jako chůze.

SKICA (vnitřní monolog)
Je jako vězení. Člověk sám před sebou nemůže utýct.

ZATMÍVAČKA

KONEC