přidáno 11.02.2022
hodnoceno 2
čteno 531(8)
posláno 0
Přála bych si bejt pořád viděna
Mít ten pocit, že jsem
v Tvých očích odrazy nás dvou
Vědět, že můžu mít a mám
Znát Tě
A snít si
.
.
Jako jsem si do teď snila
A žila
Šťastná, že ..
se na mě zase podíváš,
že se usměješ,
že se přitulíš
že jen seš

Jako bys to už nepotřebovala

Tohle všechno se jednou vždycky rozplyne
A já asi nikdy nepochopím, proč to nejde uchopit
Proč tu lásku, nemůžu vzít a zavřít si ji krabičky a schovat si ji tam
Zavázat si to červenou mašlí a vědět, že nikdy nezmizí


Promiň mi, že
Jsem se tolik ztratila . .
A nebyla


.
.





Chybíš mi,
i když jsme vedle sebe.
přidáno 14.02.2022 - 23:40
človiček: Krásně vystižené … lépe bych to neřekla a musím jen souhlasit.
přidáno 14.02.2022 - 23:36
Ale ty jí máš v krabičce s mašlí na památku schovanou. A nechceš jí vyndat, protože nevěříš , že bude znova tak krásná. Sám si taky schovávám jeden takový klenot a bojím se svěřit ho šperkaři života k vybroušení. Bráníme se lásce přes hranice našich rozsahů a to Nás trápí.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jen tak být : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Back to ..
Předchozí dílo autora : Lžeme (si)

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming