Jsem pošetilá a bláhová...

Opadá ze mě naštvanost a já vím, že jsem opět nebyla ticho, vše řekla a vše napsala.

Zas a znova Ti křivdím a Ty to nemáš ráda a trest pro mě je, že jsi ticho Ty.

Přála bych si, aby si mi odpustila, udělala jsi to tolikrát pro mě, že už to nejde.

Ráda bych Ti napsala.

Vím, že by si to teď nečetla.

Tak si aspoň čtu, to co jsme si dřív psaly, vidím to, jak si byla stejná, od začátku do konce.

Ten kdo se měnil, jsem byla já a nemyslím si, že k dobrému.

Chtěla jsem být pro Tebe ta důležitá, tu co nebudeš chtít nikdy už vyměnit, co s Tebou zůstane napořád.

Jenže jsem to všechno zkazila.

Promarnila jsem šanci? Nebo taky ne.

Nedáš se chytit do krabičky.

Chtěla jsem si Tě tam na chvíli zavřít a prožít vše co jsem nemohla normálně.

Ale Tebe by to dusilo.

Zas a znova jsem se do Tebe zamilovala a jsem pošetilá a bláhová, že to pořád popírám.

Nejsem upřímná k sobě, tak jak můžu být k Tobě.

Odpusť mi