1273hodin

mluvil o Barceloně. asi nějaký vtipný řeči nebo nevim proč se všichni smáli. mně zrovna do smíchu moc nebylo. jen sem se na něj koukla a šla dál. musel vidět, že brečim. ale asi právě prožíval svůj okamžik slávy. vyprávěl dál.
při naší poslední hádce se mi vybavujou moje nesplněný přání. sem na tom dvakrát hůř než včera. a že toho využíváš je jasný. poslední bodnutí a já myslim na to největší přání. že asi vyplněný bylo. ale když něco získáte, něco po čem ste hodně toužili, chcete víc. moc.
volá moje jméno. fakt volal Aneto. sem Adrianne. smůla. a už kůli tomu, že mě voláš, tak nepřídu. cítim se jak foťák na jedno použití. fotíte fotíte fotíte. blbou kvalitu snesete, protože odpovídá ceně. 36x vyfotíte a je po prdeli. fotky vyjdou na hovno. ten krám vyhodíte a už vás nikdy nenapadne si tenhle kšunt koupit znova. joo, neska se už vyplatí investovat..
přestávam tě prosit. a lituju toho, že sem to kdy dělala. myslela sem, že tě znám. 1273 hodin neni málo. seš někdo jinej. nebo já sem jiná. už mě ani nebavěj ty tvoje vtipy o Barceloně. víš, ono to ani nikdy vtípný nebylo.
už tě neznám.
Líbej mi třeba prdel. ..je mi to příjemný. a vždycky bylo. dyt vis..
Adrianne Nesser