Bestie z Ernaut - Dragon Uchvatitel

V zemi Temných stínů, si ve svém ledovém paláci, na špičce hory zvané Ledový dráp, Dragon Uchvatitel prohlížel drahý minerál. Držel ho ve své dlani a pohazoval si s ním. Kámen silně rudé barvy mu vesele poskakoval v dlani.

Nadar, kámen, který těžili v Černém lese Orkové. Nadar měl nesmírnou moc, ale v malém množství a bez patřičné magie, tento kámen neměl žádné magické schopnosti, ale dalo se za něj koupit mnoho zbraní, ale i lidí.

„Nadar, Nadar, ..." pohazoval si s kamenem v ruce. Kámen vyskočil do výšky a Dragon ho rukou chytl v pěst.

„Velmistře, kolik potřebujeme těchto kamenů, kolik ještě?"

„Hodně pane,"

„Tak proč v rukou držím, vždy jen kus malého bezcenného šutru!!!" rozčílil se Dragon a hodil drahý kámen vzteky po starém Velmistrovi Parmellovi, který tak, tak uhnul letícímu kamenu. Kámen se rozlítl a kutálel se po ledové podlaze někam do kouta.

„Pane, portál se nám už podařilo otevřít, a démon už žije, a ..." vysvětloval starý muž a držel si svůj mistrovský řetěz u hrudi.

„Chci více démonů! Více portálů! Jedna bestie akorát ničí sedlákům obydlí a požírá jejich ovce, ale více démonů, zničí ne jednu vesnici, ale celá města a království! Rozumíš mi!?" Dragon chodil vztekle z místa na místo a řval jak smyslu z bavený.

„Tedare, Urgile, Zallahu!" Dragon přivolal své nejvěrnější vojáky

„Nadar mají Orkové, mají ho, protože ho těží ve svých dolech?"

„Ano, pane" jednohlasně pokývali hlavou a odpověděli jako jeden muž

„Vezměte sebou vojsko, vypleňte konečně Černý les, chci ty doly, chci tu Zem. Chci ten kámen!, hodně kamenů!" zuřil Dragon a zavelel své příkazy.

Tedar pomalu předstoupil před Uchvatitele „To je nemožné, Orkové jsou silný. Dolgran král Orků má armádu Goblinů, stojí za ním skřeti i Temní elfové, nemáme šanci. A bestie není tak silná, aby pozabíjela všechny v Černém lese"

„Stále jen slyším, slovo nejde, nejde, něco nejde! " zuřil už Dragon

„Rodiku, ke mně!"

Tedar s těží, polkl, když uviděl Rodika. Rodik patřil k Dragonovi ochranné gardě. Rodikovi se nazývalo Rod Rozparovač, svým obrovským mečem už zabil mnoho lidí a v zabíjení si liboval. Měl rád krev na svém meči. Rozparovač přistoupil svým těžkopádným krokem a těšil se na rozkaz svého pána, tak jako pes co čekal na povel.

Tedar celý strachy zbělal. Věděl, že to co bude zřejmě následovat nebude dobré. Rodik si ho přejel pohledem.

Dragon pohledem na stráž, dal rozkaz, aby Tedara chytli. Ty ho okamžitě pevně semkli.

„Usekněte zde Tedarovi paži"

„Né, né, pane!" prosil Tedar, jeho vyděšený pohled mluvil za vše, krve by se v něm nedořezalo.

Rozparovač v rychlosti tasil svůj meč. Stráž držela Tedara pevně, aby se nemohl vyškubnout. Rodik se nadechl, chytl vzpouzejícímu Tedarovi ruku. Chytl ho pevně, tak pevně, že už při samotném stisku, Tedarovi zlomil zápěstí.

„Né, prosím, né, pane!" Tedar z posledních sil křičel o pomoc

Rozparovač se jen začal smát a jedním seknutím uťal mladíkovi paži. Tedar při pohledu nad svým pahýlem ze kterého sršela krev, šel do mdlob. Stráž ho nenechala však padnout na zem, zachytla jeho padající tělo a kymácejíc ho zase postavili na nohy.

Rozparovač se nad svým činem hrdě usmíval a ustoupil ke straně. Dragon přistoupil, sebral ze země useknutou ruku a mával s ní Tedarovi před očima.

„Ještě jednou uslyším, slovo nejde, budete čtvrceni zaživa" paži si prohlédl a odhodil jí, jako kdyby to byl obyčejný klacek na cestě.

„Ještě, někdo mi chce říct, že něco nejde?" dotázal se v sále svého sídla, kde se jeho hlas ozýval jako ozvěna

V sále bylo ticho. Všichni zavrtěli hlavou, měli se rychle k odchodu. Jediný, kdo mlčel a neodešel, byl Rodik Rozparovač, na otázku Dragona neodpověděl ani pokývnutím hlavy. Stál tam jako socha.

Dragon si povzdychl a šel se usadit na svůj ledový trůn. Který byl zdoben přenádhernými křišťály. Vše co tu bylo, bylo z ledu a drahých kamenů. Jeho sídlo na špičce hory Ledový dráp mu naskýtalo sílu a bezpečí. I z ledu se dalo udělat honosné království. Dragonovi zima nevadila, měl jí rád. Zima byla zabiják, stejně jako on. Zima neznala lítost, tak jako on. Zabíjela. Zima byla tichým zabijákem. On však chtěl být víc než jen zabiják. Vyplenil už mnoho vesnic a měst, ale chtěl mít neomezenou sílu. Proto chtěl Nadar. Jeho mistři a alchymisti pro něj pracovali ve dne v noci, aby otevřeli přes kámen portál zla, z něhož vystoupil démon. Jenže jeden démon Dragonu Uchvatiteli nestačil. Chtěl dobít celý svět. A být tak nejmocnějším na celém světě.

Dragon si sedl a bouchl pěstí do trůnu

„Celý svět bude můj, díky Nadaru!"

Konec čtvrté kapitoly.