Že nějaká žena byla ta osudová, člověk zjistí až když to posere. Ono v podstatě každý je nějak osudový...
přidáno 16.12.2021
hodnoceno 4
čteno 736(10)
posláno 0
Jsi mé světlo i má tma
Byli jsme dva a Ty už víš, že "nejsem Tvá"

Vždy pohled na Tebe srdce mi roztluče
A skončí chvíle, kdy z myšlení mne zebe..

Chtěl jsem být s Tebou, však jsem bez Tebe
Bez Tváře, bez očí Tvých...

Ve váncích, které byli ve dne a k večeru smích
Odcházíš stejně jako i já daleko od Tebe

A v duši už jen si dumám
Jak má života Láska se má...

I když Tě už nevidím
V citu a srdci místo nevyplním

Ale ve snech tě čas od času vídám
Kdy pod nebem, či v nebi se sejdeme už neuhlídám

Tak buď s Bohem má Lásko..
Už jen myšlenkou a vzpomínkou pohladím Tě, ne pohledem, větou.

Jen v srdci ozvěna na déle, než dlouho zůstane
A Láska opravdová a vzpomínka bytí Tebe na konci všech dní Povstane.......
přidáno 01.01.2022 - 03:32
Okamžitě ve mně vyvolává vzpomínky...byla nádherná...a já byl vůl...inu...
přidáno 17.12.2021 - 18:09
Smuténka.
přidáno 16.12.2021 - 21:29
Dandy: Díky...To je dobře:) když cit zamrzne, pak zůstane jen zombie... :(
přidáno 16.12.2021 - 21:13
Moc hezké.
Smutné
Když ze slov ukápne slza
cit ještě nezamrzl.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pro Carmen : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Z dálky

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming