přidáno 21.10.2021
hodnoceno 9
čteno 763(13)
posláno 0
Som krasokorčuliarka. Ty si klzisko.
Máme k sebe nebezpečne blízko.
Vždy, keď sa dotknem trecej plochy,
začína to iskriť (A nielen vtedy).

Tá energia sa nejako musí vybiť:
Vynes ma až ku hviezdam; otvorím ti
svoju dušu dokorán a sama sa
postarám o tvoju rozkoš.

Zanechám Ti v srdci ryhu. Ale nie z ľadu.
Jemnú, nežnú, hrejivú. Nezahoď ju. Opatruj.
Bude tam na pamiatku.

(Aj ja budem strážiť tú vzácnu spomienku.)

přidáno 18.09.2022 - 19:07
slnečnica: Člověk doufá, že nebude ušetřen zvrásnění v podobě prožitků. A tak čeká a taje a taje až není v lásce (jízdě) využitelný. Led je smutný a bruslařky nemají kde realizovat potenciál svého intelektu.
přidáno 23.10.2021 - 20:28
Koala: Psavec: Obom Vám ďakujem. ;)
přidáno 23.10.2021 - 15:45
Moc dobrý. Inspirující. Člověk by hned rád byl ledovou plochou, ale paradoxně ho to rozpaluje..
přidáno 22.10.2021 - 13:11
Hezká.
přidáno 21.10.2021 - 20:08
Dandy: Ďakujem za návštevu. :)
přidáno 21.10.2021 - 20:07
Eleanthir: Treba veriť, že tento rok to bude inak. ;)
přidáno 21.10.2021 - 17:01
V posledních letech bylo ledu na řekách a jezeroch pramálo, kéž tomu bude letošní zimu jinak! :-))
přidáno 21.10.2021 - 17:00
Oooo! :-)) Chtěl bych!! :-))
přidáno 21.10.2021 - 15:56
Pěkné

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ryha : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : V súzvuku s prírodou
Předchozí dílo autora : Kamarátstvo

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming