Sbírka básní...

Beznaděj
I když miluji tě stále vice,
tak tvoje láska je ta tam,
už nikdy nepolíbím tvoje líce,
nikdy už nedotknu se tvé něžné ručky,
už nikdy nezamíří ke mně tvé spanilé krůčky.
Pryč.

Žalostné čekání
Nezbývá mi než jen čekat,
že tvá láska probudí se znovu,
a že tvé srdce začne zase i pro mě tepat,
že tvá láska rozhoupe na sta zvonů,
a že já budu tím zvoníkem zvonícím,
celým tělem i duší toužícím – po Tobě.
A že ty budeš zvon, který budu mít vždycky u sebe,
a kdykoliv budu chtít zazvoním si na tebe,
a že kdykoliv budu jen chtít dotknu se tebe,
v tu chvíli propadne se peklo a praskne šíré nebe.







Co všechno bych dal…
Co všechno bych teď dal za jeden jediný dotek,
který je schopný alespoň trochu nalomit smutek.
Co všechno bych teď dal za jednu jedinou zprávu,
která může přivést mě zase ke zdrávu.
Co všechno bych dal za jednu jedinou pusu,
která dokáže trhat neštěstí mé na sto kusů.
Co všechno bych dal za jeden okamžik strávený jen s tebou,
i malinký okamžik nestrávený s tebou,
je jako okamžik kdy Adam byl otráven Evou.
Byl by to okamžik kdy všechen žal a smutek světa,
proměnil by se ve tmu a rázem by zanikla všechna světa světla.

Naděje
Tys mě milovala,
ale já se ti vyhýbal.
Pro mě by sis oči vyplakala,
ale já si tě nevšímal.
Byla to však chyba, která zmizí už na věky věků,
a já jen doufám, že mi odpustíš,
a že opustíš od všech svých breků,
a že to co od tebe každý uslyší jen,
bude, jak šťastná jsi teď,
a že splnil se tvůj sen.
A že svou láskou, předčila bys i Čínskou zeď.



Pocit
Když sevřu Tě v náruči,
silně buší mi srdce.
Když tvá vůle poručí,
Klidně zemřu tak lehce.
Když vidím, jak směješ se,
jdou na mne mdloby,
je to však ze štěstí a ne ze zloby.
Když jsi mi nablízku,
mám chuť se smát,
když se však vzdaluješ,
mé srdce s rozumem začne se prát.
Já vše bych teď za tebe dal,
Ty však nemůžeš zůstat
musíš dál.