Názvosloví genderových a sexuálních identit v eichlerské češtině (30)

Následující text je v eichlerské češtině podle normy z 1. 1. 2020, nakolik je mi známa. Pro zlepšení srozumitelnosti uvádím definice nejdůležitějších pojmů již zde:

adamec — osoba s mužskou genderovou identitou
anderec — osoba mužsky sexuálně atraktivní
evana — osoba s ženskou genderovou identitou
gyna — osoba žensky sexuálně atraktivní
třída lesklá — rod ženský
třída matná — rod mužský
třída matná měkká — rod mužský životný
třída matná tvrdá — rod mužský neživotný
třída střední — rod střední

* * *

V tomto textu popisuji vývoj genderového názvosloví (označování osob podle jejich různých genderových a sexuálních identit; dále jen GN) v eichlerské češtině od jejího formálního založení v roce 1993 po poslední reformu uskutečněnou před pandemií. Těchto 27 let (1993-2020) byla eichlerská čeština vychovávána symbiózou mezi desítkami lingvist eichlerského ministerstva lingvistiky a desítkami tisíc jazykových uživatelů cestujícího lidu Eichlerské dopravně demokratické republiky. Její genderové názvosloví za tu dobu prošlo čtyřmi velkými a mnoha malými reformami, takže jeho dnešní podoba by lidem z roku 1993 již bez slovníku nebyla srozumitelná.

Nultá generace (1993)

Eichlerskou češtinu v roce 1993 označuji jako „nultou generaci“ GN, protože se de facto nelišila od tehdejší českomoravské češtiny. Neodlišovala genderovou identitu a mluvnickou třídu („rod“) od pohlaví označovaných osob, což bylo vyjádřeno termínem „přirozený rod“. Lidé obvykle nebyli označováni podle své sexuální orientace. Názvy osob v třídě matné měkké mohly a nemusely značit mužský gender označovaných osob (v jednotném čísle ho obvykle značily), zatímco názvy v třídě lesklé značily ženský gender téměř vždy. Názvy osob ve třídě střední (dítě, dvojče) žádný gender neznačily, ale mluvčí měly tendenci se jim vyhýbat a pociťovat je jako nepatřičná, obzvláště při označování dospělých.

Primární genderová označení kromě genderové identity (tehdy nazývané „pohlaví“) také vágně rozlišovala dospělé od dětí a vynechávala sexuální orientaci:

dítě + adamec = „chlapec“/„kluk“
dítě + evana = „dívka“/„holka“
dospělá + adamec = „muž“
dospělá + evana = „žena“

Tehdy také existovala genderově specifická oslovení dospělých osob „pan“, „paní“ a „slečna“ a zprvu byla hojně používána, již v průběhu roku od nich ale mluvčí začaly ustupovat vlivem proslovů prezidenta Eichlera.

Děti a evany byly běžně označovány zdrobnělými názvy osob (holčička, chlapeček, tetička), u dospělých adamců to byly jen zvláštní případy (dědeček, mužíček), ani „trpaslík“ se nezdrobňoval, takže se vzrůstem toto zdrobňování rozhodně nemělo nic společného.

První generace GN (1994)

První jazyková reforma vstoupila v platnost 1. ledna 1994. Gender v jazyce (tehdy stále nazývaný „pohlaví“) byl ukotven jako „úřední pohlaví“, tedy jako něco, co dostane osoba při narození přiděleno z moci úřední. Toto ukotvení pojmu, které se postavilo proti biologickému pojetí genderu, pak vydrželo až do roku 2020.

Nejzásadnější změnou, kterou tato reforma přinesla, bylo to, že třída (rod) názvů osob již nesměla značit (úřední ani jiné) pohlaví nazývaných osob. Rozlišení pohlaví zůstalo jen tam, kde bylo součástí základního (slovníkového) významu daného slova, zejména tedy u pojmenování většiny rodinných vztahů (bratr, sestra, matka, otec apod.).

Pohlaví bylo v tomto období vyjadřováno přívlastky neshodnými „ženského pohlaví“ a „mužského pohlaví“, např. „učitelka mužského pohlaví“.

Toto pojetí v praxi příliš nefungovalo. Mluvčí pociťovaly míchání tříd (rodů) jako nepřirozené, styděly se označovat adamce názvy v lesklé třídě a zejména starší mluvčí se držely zažitých zvyklostí z předchozích let. Velkou část obyvatelstva to však přimělo ke spolupráci s ministerstvem lingvistiky na vývoji lépe použitelné verze mluvnice. S těmi, s kým šlo rozumně diskutovat, ministerstvo rozumně diskutovalo, a s těmi, s kým to nešlo, spolupracovalo podle svého uvážení.

Pozitivní však bylo, že již začátkem roku 1994 velmi rychle vymizela oslovení „pane“, „paní“ a „slečno“. Označení „dámský“ a „pánský“ však zůstala až do začátku roku 1995 a zůstalo také zdrobňování názvů osob v lesklé třídě.

Druhá generace GN (1995-2005)

Reforma roku 1995 vyřešila zmatky v přechýlených tvarech tím, že jich většinu z jazyka odstranila, takže mluvčím zůstal z třídních dvojic („rodových dvojic“) jen jeden správný tvar, který si mohly (a musely) zažít ve všech kontextech, takže s ním nemohly mít spojené genderově specifické stereotypy. Kde byl přechýlený tvar výrazně častější než základní, byl zrušen základní a zůstal jen přechýlený (prostitutka, modelka, mažoretka, uklízečka). V některých případech, kdy byly časté oba tvary a nebyly s nimi problémy, nebyl zrušen ani jeden z nich a zůstaly jako dokonalá synonyma (bůh/bohyně, věštkyně/věštec). Zpodstatnělá přídavná jména měkká (cestující, kočí apod.) byla nově pouze třídy lesklé (s výjimkou „rukojmí“) a ta tvrdá utvořila třídní dvojice synonym (příbuzná/příbuzný, hajný/hajná).

Bohatý sortiment významů slov „muž“ a „žena“ byl jazykovou reformou zredukován na pojmenování osob podle úředního pohlaví. Tím pádem se tato slova již nesměla používat jako označení partnera nebo k označení osob podle stereotypních vlastností (ani s nimi stereotypní vlastnosti spojovat) a již nenesla příznak dospělosti.

Genderové stereotypy bylo nadále možno vyjádřit vulgárními názvy „chlap“ a „baba“.

Přídavná jména ženský a mužská se významově osamostatnila a částečně převzala významy označení „dámská“ a „pánský“ (např. v prodejnách textilu), získala tedy význam především popisný, neživotný a víceméně nezávazný a k označení osob se v tomto novém významu nepoužívala, leda snad v metafoře (znělo by to jako v českomoravské češtině „pánský politik“).

Nová slova „hetera“ (ve významu: osoba ženského úředního pohlaví sexuálně orientovaná na anderce), „heterec“ (ve významu: osoba mužského úředního pohlaví sexuálně orientovaná na gyny) a „biva“ (osoba sexuálně orientovaná na anderce a gyny) doplnila tehdy chybějící názvy osob podle sexuální orientace (k již existujícím slovům „lesba“, „gay“, „heterosexuál“, „homosexuál“ a „bisexuál“).

Namísto nepraktických přívlastků „mužského pohlaví“ a „ženského pohlaví“ bylo zavedeno složené označování se spojovníkem, kde na prvním místě stojí název osoby a na druhém podstatné jméno (nebo zpodstatnělé přídavné jméno), které k významu názvu osoby doplňuje její úřední pohlaví nebo jinou charakteristiku (např. „politik-žena“). Zprvu se za spojovníkem používala jen slova „žena“ a „muž“, ale v průběhu let 1995 až 1997 začaly mluvčí tohoto mechanismu k potěšení ministerstva lingvistiky kreativně využívat např. k vyjadřování sexuální orientace (spolužák-lesba, vyučující-heterec).

Zdrobňování názvů osob (s výjimkou slov „dědeček“ a „babička“) nakonec zakázala drobná reforma roku 1996, přinesši populární přidavné jméno „moný“.

Během let 1995 a 1996 již mluvčí oddělení mluvnické třídy od úředního či biologického pohlaví převážně přijaly a začaly si zvykat na dosud nezvyklá označení typu „profesor Sonetová“. Iniciovaly však diskusi o tom, zda je únosné nadále třídy nazývat „mužský rod“ a „ženský rod“, když mužskost ani ženskost již nevyjadřují. Tato bouřlivá diskuse trvala skoro tři roky a prvním dnem roku 1998 došlo k přejmenování celé kategorie na „mluvnickou třídu“ (jak je v eichlerské češtině nazývána dodnes) a nahrazení některých vzorů podstatných jmen, které byly identifikovány jako stereotypy upevňující (muž, pán, předseda, žena, růže). Tím byl odklon „rodu“/třídy od genderu/pohlaví i symbolicky „zapsán do mluvnice“.

Třetí generace GN (2005-2020)

Třetí generaci GN „odstartovala“ reforma roku 2005, která slova „táta“, „máma“, „otec“ a „matka“ nahradila společným označením „dáda“ (de facto synonymum ke slovu „rodič“). To byl významný symbolický krok, protože slovo „dáda“ se od té doby eichlerské děti učí jako svoje první slovo, což výrazným způsobem předurčuje jejich pozdější chápání genderového řádu společnosti.

V průběhu tohoto období se mluvčí (částečně pod vlivem zahraničí a HPŽM — „hnutí Za práva žen a mužů“) začaly odklánět od pojetí genderu jako úředního pohlaví a začaly vnímat neměnnost úředního pohlaví jako omezující.

Reforma roku 2012 skoro-zrušila vzor vozka. „Skoro-zrušila“ znamená, že vzor zůstal jen pro potřeby rodných jmen, příjmení a některých pseudonymů; normální podstatná jména od něj přešla bez větších změn pod vzor pára. (Např. „Dejte si pozor na tu cyklistu, která tu tak kličkuje!“)

Od roku 2014 začalo být v EDDR přidělováno kromě ženského a mužského také neurčité pohlaví; jazyk na to zareagoval se zpožděním a od roku 2015 nabízel k označení těchto osob název „neutra“ (vzor pára), který však nikdy nebyl široce používán.

Předznamenáním konce třetí generace GN v eichlerské češtině byla velká reforma roku 2018. Byl skoro-zrušen vzor soudce a podstatná jména od něj přešla pod vzor duše. (Např. „Dárce krve nám pomáhají zachraňovat životy, ještě jednou všem dárcím děkujeme.“) Podstatnější však byla výrazná redukce pohlavně specifických pojmenování osob podle vztahů v rodině; kromě již dříve existujících slov pro tyto účely přibyla nová:

„sourod“ (vzor had) — příbuzná přes jednu či dvě rodinné vazby
„spříze“ (vzor duše) — kratší a praktičtější synonymum k „sourozenec“
„vnuka“ (vzor pára) — zrozenec zrozence (před reformou vnučka či vnuk)

Současně byla slova „sesterství“ a „bratství“ nahrazena spřízenstvím a „sesterstvo“ a „bratrstvo“ spřízenstvem.

Starší pohlavně specifická označení osob v rodině (např. tchán) byla nedoporučená, ale do konce roku 2019 byla tolerována. Stejně dopadlo i slovo „vdovec“. Beze změny však do té doby zůstaly názvy osob v panovnické rodině (královna, král, císař, císařovna, princezna, princ).

Čtvrtá generace GN (2020-)

Reforma, která vstoupila v platnost 1. ledna 2020, byla ještě větší než ta z roku 2018. Byla chystána a diskutována celé dva roky a ustoupila od rozlišování genderu jako přidělené a neměnné kategorie. Přinesla tak čtvrtou generaci GN, která od vyjadřování genderových identit odrazuje víc než ty předešlé, ačkoliv pro ně stále nabízí prostředky.

Nové názvosloví se namísto genderových kategorií soustřeďuje především na dynamické sexuální identity, které se projevují pouze v mezilidských vztazích.

Sexuální identita osoby se skládá ze dvou složek: sexuální (erotické, romantické) atraktivity (dále jen atraktivity) a sexuálního interesu (dále jen interesu).

Pojmenování podle atraktivity jsou:

„gyna“ (vzor pára) — osoba ženské atraktivity
„anderec“ (vzor hlídač) — osoba mužské atraktivity
„erotej“ (vzor píseň nebo hlídač) — osoba jakékoliv atraktivity (včetně takové, která není ani ženská ani mužská)

V označeních není vyjádřena míra atraktivity, jen její přítomnost a pociťovanost. Nepřítomnost atraktivity je výchozí stav, proto pro ni samostatné pojmenování neexistuje (ale můžeme použít např. přídavné jméno „nepřitažlivý“ nebo „odpudivá“).

Pojmenování podle interesu jsou:

„anyva“ (vzor pára) — osoba s mužským interesem
„gyva“ (vzor pára) — osoba s ženským interesem
„biva“ (vzor pára) — osoba s ženským i mužským interesem
„panyva“ (vzor pára) — osoba s obecným či nespecifikovatelným interesem
„asexuál“ (vzor had) — osoba bez sexuálního interesu

Interes si určuje daná osoba sama a nemusí korespondovat s její sexuální orientací, vyjadřuje jen zájem o důvěrný kontakt s osobami určité atraktivity (např. gyva má zájem o důvěrný kontakt s gynami); hloubka poptávaného kontaktu však samotným pojmem vyjádřena není.

Kombinací atraktivity a interesu pak vznikají další označení:

anderec + anyva = gay
anderec + gyva = heterec
anderec + biva = bivec
anderec + panyva = panyvec

gyna + anyva = hetera
gyna + gyva = lesba
gyna + biva = bivera
gyna + panyva = panyvera

K „eroteji“ se používají složená pojmenování, kde se slovo „erotej“ klade (převážně) na druhé místo, např. „anyva-erotej“ či „gyva-erotej“. Stejným způsobem lze pojmenovat asexuála s erotickou atraktivitou, např. „asexuál-gyna“.

U všech těchto označení je třeba upozornit, že většinou nejsou výlučná, a to ani ta, která dříve v jazyce výlučná byla. To znamená, že např. každá bivera je současně i hetera a každý anderec je i erotej.

To bylo názvosloví sexuálních identit. Dále obsahuje eichlerská čeština od roku 2020 nové názvosloví identit čistě genderových. To však nabízí pouze tři názvy osob:

„evana“ (vzor pára) — osoba ženského genderu (evanu v anglosaském prostředí lze označit také stávajícím slovem „misis“)
„adamec“ (vzor hlídač) — osoba mužského genderu (adamce v anglosaském prostředí lze označit také stávajícím slovem „mistr“)
„nebin“ (vzor had) — osoba jiného než mužského či ženského genderu

Eichlerská mluvnice však výslovně doporučuje používat k přesnějšímu označení zahraničních genderových identit pojmy z angličtiny (např. genderfluid).

Přitom je třeba upozornit, že názvosloví genderových identit by se nemělo používat k označení současných a budoucích osob žijících v eichlerské kultuře (protože ta směřuje k bezgenderovému ideálu, takže genderová identita osob je pro ni politicky nežádoucí).

Poslední nabízené názvosloví je názvosloví biologicko-psychologické:

„biomuž“ (vzor hlídač) — osoba s tělem samčího pohlaví (ne nutně člověk)
„biožena“ (vzor pára) — osoba s tělem samičího pohlaví (ne nutně člověk)
„intersexuál“ (vzor had) — osoba s tělem nejednoznačného pohlaví (ne nutně člověk)
„hermafrodit“ (vzor had) — osoba s hermafroditním tělem (ne člověk)
„androfil“ (vzor had) — osoba sexuálně orientovaná téměř výhradně na anderce
„gynekofil“ (vzor had) — osoba sexuálně orientovaná téměř výhradně na gyny
„androgynekofil“ (vzor had) — osoba sexuálně orientovaná na gyny i anderce

Toto názvosloví však není vhodné v každé situaci a v některých situacích může být pobuřující.

Názvosloví podle úředního pohlaví (muž, žena, neutra) je v mluvnici sice nadále popsáno, ale je označeno jako archaické a již by nemělo být aktivně používáno. Podobně jsou na tom názvy „homosexuál“, „heterosexuál“ a „bisexuál“ (kde je to nutné, nahradí se označeními androfil, gynekofil a androgynekofil).

Názvy osob v panovnické rodině jsou nově rozlišeny na evany (královna, císařovna, princezna) a adamce (král, císař, princ); pro nebiny analogická označení neexistují.

Vývoj eichlerské češtiny v průběhu roku 2020 zastavila pandemie covidu-19 a budoucí osud eichlerské státnosti i kultury je nejistý.