RD
přidáno 28.04.2021
hodnoceno 0
čteno 687(2)
posláno 0
Oblečen do mlžného oparu
Z pavučin odlit jest zuřivý klon.
Skloň se pod realitu a uvidíš.
Na druhé straně, je vše jasné.
Strašně jednoduché, zurčící.

Slunce odpoví ti na pozdrav.
Paprsky se tě jemně dotýkají.
Nic neříkají prostě jsou, něco si
odnesou. Tvoji úzkost depresi.
Do skříně tvé, za krk je pověsí.

Sluníčko sviť, abych našel niť.
Zašiji své srdce, zlovolně krvácí.
Jsem zde, hvězdné nebe je my
svědkem. Utíkám ale stále jsem
tu. Vidíš mně taky, odtrhni oči od
monitorů. Nahoru dolů stoupám
a klesám, unikám kamsi do světa,
za stěnami. Jsou tu různé cesty
stezky, zarostlé už nevnímajíce nic.

Konec začal už na začátku, hledám
tu správnou otázku. Zde jako poukázku
na vhled do snění. Už nic neví nic
nepoví, pudem nejnižším opásán jest.
Zapálí cesty domy kostely i lidi, ohněm
ničícím vše. Vaším trestem je temnota,
tak pohlcující, hlučící svá temná slova.
Do světa, do bytostí různých, obývajících
tento karcinogenní svět.





Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
KECY : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : MAKROPULOS
Předchozí dílo autora : ČPÍ

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming