Královna smůly

KRÁLOVNA SMŮLY

úvod: ->
Dva životy, dva osudy se v jeden spojí
Náhodou nebo andělé příběhy předem zapisují
Do obrovských knih a v daný čas hlavní knihovník
Otevře zrovna tu naší na správné straně
A pán nabídne paní rámě..
Kdy se změní štěstí ve smůlu a kdy smůla ve štěstí
Je to záměrem a nebo shodou okolností..?!
1.část: ->
Nevinná chvíle v dlouhé řadě dní
A známá vůně tajemna vzduch naplní
Postačí jen pohled z očí do očí, ani slovo nezazní
jiskra přeskočí, následuje úsměv vzájemný
opakující se jak slova ozvěny..
jistými tahy tužku po ubrousku vedu
inkoust se rozpíjí když píšu číslo 7
mávnu na servírku
aby kus přeloženého ubrousku
donesla slečně u protějšího stolku..
chvíle nejistoty…………
hřejivý usměv je mi odměnou vzápětí
gesto malíčku a palce u ucha vymaže napětí
zavolá! Ale kdy?! to nemám ponětí…
Nečekal jsem dlouho, jen pár hodin
(„půjdeme někdy na kafe?“)
dostal jsem příležitost
a tu nezahodím
poznat tak skvostnou bytost
se mi hned tak nepoštěstí
možná mě život přes prsty praští
a možná taky ne, co se má stát ať se stane…
2.část: ->
sobota odpoledne, den osudný
čekám na ni
a sám sebe přesvědčuji že nejsem nervózní
jenže opak je pravdou,
mám v sobě jen dušičku malou
a bojuji se svou rozbitou odvahou
přemýšlím nad tím jak volit slova
možný dialog si opakuji znova a znova
začínají se mi potit dlaně, pomalu blíží se ke mně
tají se mi dech, když přistupuje
tmavé vlasy si jemnou rukou upravuje
dvě tmavé oči tvoří dominantu obličeje
elegantní oblečení celou tu krásu dokresluje
a jemný ale silný hlas mě okouzluje..
s prvními slovy nervozita ustupuje
jdeme bok po boku a já tisknu její ruku
směřujeme tam kde dostala mé číslo na papírku..
celé odpoledne trávíme nekonečnou diskusí,
příjemným rozhovorem o tom co kdo zakusil..
nakonec se rozcházíme domů se slibem
že zítra odpoledne půjdeme znovu ven…
3.část ->
jenže jsme to nevydrželi, celou noc jsme si psali
a v neděli na odpoledne nečekali
přírodou jsme se procházeli
už dvě hodiny před polednem,
krásné chvíle zakončené polibkem…
Tak to šlo den za dnem, týden za týdnem
už to byl měsíc co jsem ji spatřil poprvé
a blížila se doba kdy se pohádáme do krve
ta první hádka měla blízko k jarní bouřce
rychle přišla a rychle zmizela někde v dálce
byla prudká ale trvala jen krátce!
Moje vina, její jméno na obálce
A v ní moje omluva..
Za poslední dva dny nedala mi vědět
Už nevydržím doma nečině sedět
V květinářství kupuji několik růžiček
Mířím přímo k ní a zvoním na zvonek
Otevře mi, za omluvu květinou dostávám
Sladký polibek..
4.část->
Zůstal jsem u ní celý zbytek dne
Doufal jsem ale nevěřil že mi tak rychle promine
Chvíle nádherné
pomalu ale jistě spějí ke konci
domů se pomalu vracím temnou nocí
a přemýšlím o minulosti a o budoucích dnech
pod hvězdnou oblohou brouzdám ve svých snech
všechno je to až moc krásné, než aby to byla pravda
čekám kdy mi zas štěstí ukáže záda…
v obětí milované uplynul další měsíc
a pořád nic, ani náznak mrzutostí,
co mohl bych si přát víc?!
užívám si důvěry a přízně záplavu
a házím starosti o budoucnost za hlavu…
měsíc se objevil a zmizel
a k nám blíží se další krize
tentokrát ne hádky a rozpory
konec volna, je čas zas chodit do školy
blíží se matura, vládne nám nálada ponurá
nemáme na sebe tolik času co bychom si přáli
společné chvíle se pořád zkracovaly
až jsme se viděli tak jednou za týden
dneska jsme si dali schůzku kde naší budoucnost proberem
5.část ->
žádná vůně tajemna neproudí prostorem
jak vrátit to tam kde to bylo, jak z toho ven?!
Sedíme nad kávou, velkej otazník nad hlavou
Zasáhla mě větou, kterou jsem přesně nechtěl slyšet
Co dát si na pár dní pauzu, sedim tiše
Nakonec jsem řekl asi ano,
hotovo, ujednáno..
Namlouval jsem si, že je mi to všechno jedno
Ale ono se to vyřešilo celkem rychle a snadno
Volá mi že to nevydrží, že jí scházím
Nával radosti, vhodná slova nenacházím
Nejdřív nečekaný pád do hlubin temnoty
A teď změna o 180 stupňů
útěk z obětí samoty..
6.část ->
Následovala noc plná vášně
Nebylo potřeba frází, které by mohli vyznít prázdně
Které by mohli zničit tuhle krásu.
Kéž by ten okamžik nevyprchal v běhu času..
Kéž by se dal uchovat jako fotka, do neznámé budoucnosti
až si lidi budou všímat víc našich chyb než ctností.
Jenže to nejde, všechno krásný jednou skončí
A když někdo do ráje vkročí,
tak se mu prostě nechce odejít.
Náš vztah se dostal ze zajetých kolejí
Pro tuhle chvíli jsme zničili stereotyp
Malá změna a je nám o moc líp
Vrátila se radost z každé chvíle společné
zase se dokážu radovat z každého dne
kterékoli rozhodnutí se teď zdá rozumné
když jdete po boku slečny nádherné..
7.část ->
v předvečer dne kdy mi odjede
sedíme spolu zas v naší oblíbené kavárně
povídáme si, vychutnáváme kávu
ze srandy hádáme se kdo má pravdu.
Když už máme vší společnosti lidí dost
Jdeme přes Čechův most napříč Vltavou
projít se v horké noci na Letnou
Metronom stráží naše na 48 dní
společné momenty poslední
krásná kroutící se řeka
a můj zamyšlený pohled utápí se v ní
když mi moje zlato šeptá že těch pár dní uteče jako voda
vim že to tak nebude ale musím to nějak zdolat
určitě si budeme psát budeme si volat
a to snad nesnesitelně dlouhý čas zkrátí
už aby tu byl den kdy se mi vrátí.
Z cesty domů už zbývá jen pár metrů
Dřív než jí pustím vstříc světu za ruku jí vemu
A dám jí pusu sladkou jako nektar z květu
8.část ->
První týden bylo vše jak má být
Smska za smskou od ní ke mně a ode mne k ní
Jenže další dny to přestalo dobře jít
Už přicházela tak jedna zpráva za celý den
Strach zloba a žárlivost začali vystupovat ven
Nevěděl jsem co se děje,
ale nezjistím to dokud nepřijede
V napětí čekám na příjezd autobusu
Přijíždí a já se znovu klaním svému vkusu
místo vášnivého polibku
dostávám sice jen chladnou pusu
přesto je stejně krásná jako tenkrát v kavárně
ale něco je špatně
na otázku jak se má odpovídá obstojně
dohořívající pochodeň zhasla úplně
když jdu následující den k ní doufám
ale tuším že je konec, jako vzorec,
rovnice která se zákonitě musí rovnat nule
vsadíš vše na jednu kartu,
prohraješ a nic ti nezbude
počítal jsem, že nečeká nás budoucnost společná,
ale když jsem ty slova slyšel od ní
podlomili se mi kolena
pořád a pořád slyšim v hlavě její hlas
tak jak zní ve skalách ozvěna
/„..nemá cenu v tom pokračovat dál, už to není jako tenkrát.. promiň..“/ - hlas dívky
9.část ->
Tak „konečně“ se ke mně štěstí obrátilo zády
A královna smůly ujala se vlády..
Vlády nad mým životem
„Uchovej si svou hrdost, kašli na ní“
odpovídám „hrdost?! čert ji vem..“
Ani ten světec není nevinen
Jenže já si nejsem vědom chyby,
která mi vzala to co mi bylo svaté…
Tam kde byla pro mě před chvílí láska
Je teď jen hluboký kráter…
Většinu problémů jsme řešili ve dvou
Ale najednou
zůstávám sám se svou samotou
Sedím venku a kouřím jednu za druhou
Padá do mě vodka za vodkou
A přesto že mě hřeje
Vrstva mého smutku hned tak neroztaje
Je příliš čerstvá a příliš silná
A čí je to vina?! Moje nebo její
Dva hlasy mi v hlavě šeptají
Jeden že za to může ona a druhý že já
Kde je ta doba nádherná
Asi podzimní vítr ji odvál pryč
Zamknul za ní dveře a zahodil klíč
Většina hezkých vzpomínek zmizela ale zůstal chtíč
A zůstane asi na pořád
Chce se mi brečet a chce se mi smát,
Chce se mi to všechno skoncovat…
závěr ->
Ta krásná neznámá, dvou lidí,
Které halí kavárna
Vzduch je plný vůně tajemna
Ti dva sedí ruku v ruce
a neptají se na jména
čas stojí, teď jsou jen jeden pro druhého
hezké to bývá na začátku toho všeho..
Ale každý den není posvícení
U všech nenajdeme pochopení
Dřív než luskneš prsty
Se štěstí ve smůlu změní
A láska „na pořád“ obrátí se v prach
Někdy nás to stojí víc, než jsme ochotni dát
A kdo se pak diví, že z další lásky máme strach…