Karetní večer

To vám takhle jedna dáma,
pozvala mě domů sama,
nemůže prý dneska spát,
jestli karty umím hrát.

Tak jsme chvíli očko hráli,
jen o sirky riskovali,
brzy jí hra nebaví,
prý zná lepší zábavy.

Nejsem žádný zajíc přece,
do ložnice už mě vleče,
marná je má obrana,
budu tam až do rána.

Hned jsem dole, potom na ní,
vášnivá je tahle paní,
jenom skončím, ona začne,
její prsty jsou zas lačné.

Když mě ráno propustila,
zmizela má mužná síla,
nemám formu, to mě leká,
Helenka už na mě čeká.