Erotika

Erotika – slůvko, které v nás vyvolává pocity citu, něhy lásky a sexu. Touhy po něčem, o čem víme, že je to krásné a smyslné. Nějaké zážitky s těmito sedmi písmenky má skoro každý.

V čem je zakleto tajemství několika málo písmenek spojené s tolika očekáváním a touhou.
Je to pouhý sex?
Jak pro koho, pro jednoho je to rychlý proces výměny genetických informací, pro druhého právě ten čas předehry, touhy a smyslného vnímání všeho, co přichází potom.
V někom vzbuzuje vše, co se ani popsat nedá – dá se pouze prožít.
Pro jiného je už jen pohled na slovo erotika pouhým odporem.
Odporem čeho, ptáte se?

Nevím, toť ať si každý zoodpoví sám.
Tisíc lidí – tisíc zcela odlišných zážitků a originálních projevů.
Někdy si říkám a myslím o erotice to své, že by jeho magická síla spočívala i v těch sedmi písmenkách?
Říká se, že sedmička je šťastné číslo.

Někdo má erotické sny, druhý erotický život a nemusí to být jen život sexuální.
Sexualita není erotika, ale je s ní spojená.
Nemáme se zač stydět, je to přirozené u lidí i zvířátek.
Jen mě zaráží v dnešní době kolik lidí si tu svou erotiku nenechává na doma v soukromí.
Co je komu do toho, říkám si. Co my děláme, je jen naše věc, ale jsou i tací, kteří se rádi předvádí a chlubí.
Určitě čekáte, jak teď popíši různé erotické praktiky a zážitky, jestli ano – čekáte správně.

Jdeme na to :

Právě nyní na jaře, kdy se vše probouzí k životu, jsme naladěni na to erotično.
Stačí si otevřít v noci okno nebo se projít přírodou, ve městě stačí i ulicemi.
Vzduch voní jarem, nádherně provoněným vůní kvetoucích stromů, keřů a květin, začíná to jako pohádka.
Jdu domů a představuji si smyslnou noc na kterou se těším hlavně v pátek a v sobotu, kdy máme volné dny.Vše voní, dýchá a zelená se.
Podíváme se s mým milým na pěkný filmík, otevřeme si okno, né lahvinku, jak čekáte, pouze okno, abychom nasáli tu správnou atmosféru.
Chvilku přemýšlíme, jestli se půjdeme projít a příjemně se unavit večerní procházkou.
Můj miláček je lenoch a nechce se mu. Budeme se koukat z okna, povídám mu.Tak jo, souhlasí.

Je podvečer, ptáci ještě zpívají, v dáli houká vlak a slyšíme i hukot z nedaleké dálnice.
Kousek od nás, co by kamenem dohodil, tam leží rybník, rybník Brčálník – zelený a kalný.
Rákosníček v něm nepřebývá, nelíbilo by se mu tam.
Ale i přesto slyšíme kuňkat žáby a skřehotat ptactvo, našla by se tam i nějaká ta kachna, bažant či koroptev.
Když už máme dost nasávání všech vůní a všeho, co je na doslech, zalézáme do pelíšku.
Na stolku máme krásnou svíčku provoněnou a ozdobenou zrnky kávy, kterou jsem zapálila a už se těšila, co erotického dnes zažijeme.
V tom mi manžel povídá :
dal bych si kávu lásko, co ty na to?
Moc se mně to nelíbí, ale jelikož ho mám ráda, zvedám se z postýlky, už pěkně zahřáté a jdu vařit kávu.
Sobě zaliji čaj – bylinkový, aby se mi později dobře spalo.
Káva už stojí vedle kávové svíčky, plamínek plápolá, do toho mi voní můj oblíbený čajík, pouštíme cd naší hudby, kterou máme oba rádi.
Vše zalito večerní pohodou a romantikou, do okna nám nakukuje měsíc, ptáci už šli na kutě a já se těším na to, co očekávám.
Opět zalézáme do pelíšku, sfouknu svíčku, peřinu přetáhnu až nad hlavu nás obou a už, už, už hledám svou oblíbenou pomůcku. Né, nebojte se, nejsem žádný zvrhlík.
Nic ale nenajdu, sakra – halekám, kde to je?
Manžel se směje, jestli hledáš baterku, tak tu mám já.

Tak fajn,jednou ty , jednou já, pak se vyměníme.

V tom se lekneme, vystřelíme jak dělbuch z pod peřiny, obě uši nastražené, tedy přesněji řečeno čtyři uši nás obou. Ani nedýcháme, jen na sebe vyjukaně koukáme.
Z venku se ozývá hlas jak když někoho vraždí. Hrkne v nás a bojíme se i k oknu přiblížit, ale co když fakt někomu někdo ubližuje?
Měli bychom zasáhnout, říkáme jednohlasně.
Hodíme na sebe župan a seběhnem dolů před dům.Vůbec nás nenapadlo vzít si něco na obranu, něco jako hůl nebo pepřák apod.

Nakonec jsme nic z toho nepotřebovali – naštěstí!
Ty zvuky podobající se křiku a pláči miminka, které jsme rozeznali až venku, jelikož pod peřinou to bylo o něčem jiném.
Víte, čí byly ty výkřiky ve tmě?

Kocouři a kočky si užívali tu svou jarní kočičí erotiku.
Mysleli jsme, že je zaženeme, hulákali jsme něco jako táhněte pryč a nerušte tady. Zadupali na ně a vrátili se domů.
Vlezli jsme pod duchnu, pustili telku a když se kočky nabažily, konečně jsme usnuli.
Naše erotická noc se pro dnešek nekonala, ale těšilo nás, že si kočíčí párečky užily, vždyť je přeci jaro!