Litera

Brány pevné, kované otcem toho království,
stojící majestátně, chrání co za nimi jest,
však k otevření není třebas mnoho sil,
poté vzhlédneš v ráj, duše tvá začne kvést.

Rozmar panství určí, jak uvítán budeš,
melodie veselí, či teskný tón,
opustit onen svět dle uvážení můžeš,
jen v tvých silách je, zda zvolíš si lásku či strach a bol.

Stovky a tisíce černých panen tancujíc na bílém písku,
jedny odlišné jsou, jedny vskutku totožné,
kolem nich nesčetně mihotajících listů,
každá majíc význam svůj, majíc místo své.

V těchto ženách lásku našlo mnoho pánů,
Blake, Defoe, Seifert, Irwing či snad Nabokov,
v těchto ženách našli neskomírající slávu,
oni velcí muži, tvořitelé příběhů, vládci slov.