Bez titulu ani ránu

Obyčejný šedivý činžák. V prvním patře inženýr. Naproti docent. O poschodí výše magistra a na konci chodby pod půdou pan doktor. Zvonek na dveřích polorozpadlého přístavku ve dvoře hlásí: bakalář. To jsou dneska lidi. Nejdřív si věří, že zvládnou vystudovat vysokou školu, a nakonec skončí jako bakalářský budižkničemu. No, nevadí, toho si nechám na potom.
Na chodbách je hrobové ticho. Přesně tak to má být! Taková společnost na úrovni by měla mlčet, přikyvovat a ozvat se jenom v tu chvíli, kdy je potřeba. Zazvonil jsem na první zvonek, otevřel mi lehce rozcuchaný pán v nedělní vestičce. ,,Dobrý den, státní instituce sociálního bodování. Vyslal mě výbor, abych Vám přidal půl hvězdičky, reputace inženýrského titulu za poslední rok stoupla.". Panu inženýrovi se rozzářily oči. Ještě aby ne, pro člověka na úrovni by jeho postavení mělo být zcela prioritní! ,,Děkuji Vám mockrát, to víte, už to není to, co bývalo, ale-" zasekl jsem ho uprostřed věty: ,,To je moc hezké, moc Vám to přeji, gratuluji a tak dále. Koukejte se učesat, nebo Vám tu půlku zase sebereme. Přeji hezký den.". Otočil jsem se na podpatku a zvonil hned naproti.
Otevřel mi starší pán s cigaretou v ruce. ,,Dobrý den, státní instituce sociálního bodování. Vyslal mě výbor, abych Vám odebral půl hvězdičky, reputace docentského titulu za poslední rok klesla." Docent si promnul oči. Zaměřil jsem se na cigaretu a poté jsem vrátil pohled na neveselou tvář. ,,Zkuste místo cigaret kouřit doutníky a pravidelně se holit, možná Vám do příštího měsíce půl hvězdičky zase vrátíme. Přeji hezký den." Vyšel jsem schody a zazvonil na paní magistru.
Ve dveřích se objevila paní ve středním věku a do nosu mě praštil odér smažené cibule. ,,Dobrý den, státní instituce sociálního bodování. Tak jsem zase tady, vyslal mě výbor, abych Vám odebral dvě hvězdičky, reputace magisterského titulu za poslední rok prudce klesla a Váš syn začal navštěvovat noční kluby." Nezdálo se, že by mě paní viděla ráda. ,,Dvě? Vždyť jsem se naučila vařit, jak jste mi radil minulý rok, nemáte to nějak špatně spočítané?" Zeptala se zoufale. ,,Paní, my to máme spočítané naprosto bezchybně, bez toho vaření byste to měla za tři hvězdičky. Je mi to líto, všechno bude dobré a tak dále. Přeji hezký den a pravděpodobně zase brzy na viděnou." Paní cosi zaláteřila a naštvaně zabouchla dveře, čímž se zasloužila o další černý puntík a já zamířil na konec chodby.
Tentokrát mi otevřel pan doktor, který lehce voněl kapustou. ,,Dobrý den, státní instituce sociálního bodování. Vyslal mě výbor, abych Vám sdělil, že reputace doktorského titulu si v posledním roce ponechala svou hodnotu. Zároveň Vás mám varovat, abyste dodržoval ordinační hodiny, lidé si začínají stěžovat." Doktor zvedl obočí. ,,Však jsem je nedodržel jen jednou, můj otec měl ten den pohřeb." řekl poněkud rozrušeně. ,,To Vám moc nepřilepšilo. Přeji hezký den."
Přišel čas zajít za bakalářem. Seběhl jsem schody a vešel do dvora. Divím se, že mu v těch sutinách není zima. Otevřel mi mladý brýlatý muž. ,,Dobrý den, státní instituce sociálního bodování. Vyslal mě výbor, abych Vám sdělil, že reputace bakalářů v posledním roce již neměla kam klesnout. Zároveň u Vás mám poznámku, že jste si podal přihlášku na studium botaniky v latině, za což Vám naše instituce udělila prozatím neplatnou hvězdičku. Pokud studia dokončíte, hvězdička nabyde své platnosti.". Mladý muž se provokativně pousmál ,,Zajímavé. Akorát jsem se na botaniku nehlásil kvůli sociálním bodům, ale jenom protože mě rostliny neskutečně fascinují a chci o nich vědět co nejvíc." řekl okouzleně, jak kdyby se myšlením ocitl v pralese. ,,Tak to hlavně nikde neříkejte, nebo Vám kongres tu hvězdičku stáhne. Přeji hezký den.".
To byl zase den. Ještě, že na nás, pracovníky státní instituce sociálního bodování, se tyhle zákony nevztahují.