RD
přidáno 06.12.2020
hodnoceno 2
čteno 506(4)
posláno 0
Držím hubu,
aby z ksichtu
nespadl. Vytvářím
politiku jedné tváře,
pro člověka. Usedavě
pláču, nu proč asi proto že déšť
sám na to jaksi nestačí.

Tlačím před sebou, to své
tělo. Krok za krokem, k dalšímu
neodvratnému konci. Nebo začátku
když to vezmeš pozpátku. Zhasínám
světla aby byla tma, anonymní. Kráčím
tichem nevidouc nic, za lepšími včerejšky.

Stojím frontu, ještě nevím nač.
Mračím se, nevyjdu ze skříně.
Hraji tu hru na člověka, uhrovitého.
Zabalen byl v celofánu, rozladím
vložím granát bez pojistky, pošetilý.
Nastal výbuch nevyhnutelný, zcela
posedlý tlakovou vlnou, znatelně korpulentní.

Umřu, dnes, zítra, za měsíc příští semestr.
Zmařen utvářen, poněkud bídně škodolibě.
Libozvučně, slyším černou hudbu, moji chůvu.
Zavřu hubu otevřu řiť, vypustím nálož smrtící.
Smích podepřen smutkem, oba v objetí alkoholovém.
Dmu se pýchou a už jsem spadl, na cizorodý stesk.
Potlesk ustal všichni vstali, aby usnuly potom mřely.
Sedím v hlavě tam si bloudím, nezkrocený rozbalený.
přidáno 08.12.2020 - 20:54
človiček: Můžeš vstoupit dveřmi, nebo jen periskopem za zdí, jak ti to vyhovuje.
přidáno 06.12.2020 - 22:49
Poeta Terminátor. Jsi hádankou a nevím jestli chci znát odpověď. Rád? občas nakouknu periskopem za zdí. :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
JEN ŠÍLENĚ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : OLOUPEN
Předchozí dílo autora : OLOUPEN

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming