Bezláska

Krok náš tehdy točil svět,
když kráčeli jsme šerem,
budoucnost tesá větu vět,
nechval dne před večerem.

Z vatry vášně pár oharků,
skrz ozvěny vzájemnosti,
zalité spoustou pohárků,
vínem lásky z povinnosti.

Smutkem osamělých rán,
kdy květ lásky tiše vadne,
místo smíchu pokřik vran,
náhle východisko žádné.

Až slz tvých bude oceán,
tvář zbrázdí tvrdé vrásky,
vykřič silně do všech stran,
dluh z vyhořelé lásky.