Prokop z Absurdistánu (5)

Prokop měl velké štěstí. Školní rok skončil dřív, než se Prokop stačil z těch pár dětí ve třídě úplně zbláznit, a nyní ho čekaly dva měsíce, kdy pobíral mzdu i podporu v nezaměstnanosti a přitom ani nemusel pracovat.

Předseda vlády navzdory protestům vládního zmocněnce pro bezpečí a módu dál omezoval povinné nošení náhlavníků. Nejprve platilo jen pro hlavní město Kocourkov a pro hornickou kolonii a posléze už jen pro hornickou kolonii, protože na hornících lidem v Absurdistánu nezáleželo.

Zatímco v novinách se ještě nějakou dobu psalo, jak katastrofální následky válečného konfliktu na mnoho let rozvrátí absurdistánskou ekonomiku a jak občané zchudnou a začnou umírat hlady, většina lidí nijak výrazně nechudla, a tak na válku prostě zapomněla a dělala všechno to, co dělala každé léto.

Místní potyčky, kde musela zasahovat armáda, však nadále pokračovaly a vládě už se nedařilo je zcela ututlat.

„Mám zprávy, že na třech místech Absurdistánu se stále aktivně bojuje s nepřátelskými jednotkami mikrostátu. Jak to, že vláda považuje tuto válku za ukončenou?“ Dotíral moderátor na Danu Bábovkovou.

„Víte, to jsou jen takové místní problémy bez celostátního významu, takové vláda neřeší. Jejich řešení je v kompetenci krajských hejtmanů,“ tlumočila Dana Bábovková vládní stanovisko.

Ačkoliv vláda odmítala řešit místní potyčky a nechávala je na chudácích hejtmanech, přesto se chovala zodpovědněji než většina obyvatel. Už začátkem prázdnin totiž začala řešit, jak případně varovat obyvatelstvo před hrozícím nebezpečím. V předchozích válkách se k tomu osvědčil systém varovných sirén, jenže posledních dvacet let bylo obyvatelstvo Absurdistánu každoměsíčně cvičeno, aby si sirén nevšímalo a chovalo se za jejich ječení, jako by se nic nedělo. A teprve nyní někoho napadlo, že toto pravidelné cvičení možná není úplně dobrou průpravou pro skutečnou válku.

Řešení však bylo brzy nalezeno a Dana Bábovková ho entuziasticky představila v rozhlase: „Od příštího týdne nechá vláda na každé náměstí v Absurdistánu postavit ozdobený vánoční strom a podle toho, jak bude svítit, poznáte, jaká je u vás situace a co máte dělat. Ke každé barvě bude přiřazena jasně definovaná sada vládních opatření pro vaše bezpečí a módu.“

Dana Bábovková si vzala papír a začala vysvětlovat: „Pokud bude strom zhaslý, nic se neděje. Vládní opatření: vyhýbejte se zatuchlým bezdomovcům a čistěte si zuby dvakrát denně. — Když bude strom svítit zeleně, něco se děje. Vládní opatření: Vyhýbejte se divným lidem a buďte opatrní. — Pak bude svítit oranžově, to znamená problémy. Vládní opatření: vyhýbejte se všem lidem, noste náhlavníky a dávejte si pozor, co se kolem vás děje. — Pak bude červená, ta znamená nebezpečí. Vládní opatření: utíkejte domů, zamkněte se, zalezte pod stůl a třeste se strachy nebo se modlete, podle toho, co uvážíte, že vám pomůže víc. — A ještě tam bude černá, ta by znamenala, že Absurdistán prohrál a všichni jsou mrtví. Ale tu neuvidíte, jednak proto, že je to nesmysl, a hlavně proto, že mrtví stejně nic nevidí...“

Moderátor byl tak šokovaný, že jen mlčel, a tak Dana Bábovková dodala: „A ještě na jeden stupeň jsem zapomněla — pokud strom svítí všemi barvami, znamená to, že jsou Vánoce. Vládní opatření: zůstaňte doma se svými rodinami a dávejte si dárky.“

Vánoční stromy se začátkem následujícího týdne na náměstích skutečně objevily, někde místo soch osobností, které žáci místní základní školy obvinili z rasismu či stalinismu, jinde šlo zase o přestrojené stromy, které na tom místě rostly dávno před válkou a marně doufaly, že válka se bude týkat jen lidí.

Jenže lidé nově nazdobeným stromům nevěnovali skoro žádnou pozornost. Jednak už byli k vládním opatřením dost lhostejní a také proto, že v té době byly stromy převážně zhaslé a zatuchlým bezdomovcům se lidé vyhýbali i tak.

Zhruba týden před koncem prázdnin vystoupila Dana Bábovková znovu a prohlásila, že od 1. září se budou opět povinně nosit náhlavníky, tak ať se na to občané připraví. Následujícího dne však vystoupil předseda vlády a prohlásil, že náhlavníky se povinně nosit nebudou; stromy jsou zelené, tak prý o nic nejde.

„A budou!“ vzkázala mu další den Dana Bábovková.

„A nebudou!“ vzkázal jí ještě ten den večer předeseda vlády.

Novináři dlouho nevěděli, co mají napsat, a začátek září se nebezpečně blížil. Nakonec se Dana Bábovková s předsedou vlády dohodli, že náhlavníky se budou povinně nosit jen v určitých situacích, zejména ve vlacích a autobusech.

Koncem srpna skončil program zmírnění válečných škod, takže Prokop skončil se svojí kariérou učitele v mateřské školce a dál pobíral už jen podporu v nezaměstnanosti. Teprve tehdy si uvědomil, co znamená, že lidé zchudnou: znamená to, že místo dvou bohatých zdrojů příjmu jim zbude už jen jeden.

Začátkem září se Absurdistán ocitl pod nečekaně urputným útokem. Mikrostát se přes léto dobře vyzbrojil a po půlnoci z 31. srpna na 1. září nečekal ani minutu. Jeho útoky byly tak zákeřné, že devadesát procent napadených si ani nevšimlo, že byli napadeni, a ani později neměli žádné následky. Jediná oblast, které se mikrostát vyhnul, byla hornická kolonie, kde lidé stále ještě nosili náhlavníky skoro neustále, takže se jich miliontiny miliardtiny vojáka mikrostátu bály.

Incidentů přibývalo čím dál rychleji, mezi napadenými se ocitly i místní celebrity a začali opět umírat lidé, takže už druhý záříový týden předseda vlády změnil názor a vyhlásil povinnost nosit náhlavníky na jakémkoliv zastřešeném místě kromě vlastní domácnosti.

Policisté pak postávali u mostů a čekali, zda si chodci, kteří pod nimi budou procházet, včas nasadí náhlavník. Většina chodců si ho nasadila, prošla pod mostem a zase si ho hned sundala. V té době se stal populárním „náhradní krk“ – věšák připevněný ke krku, na který šlo náhlavník kdykoliv snadno odložit. Jeho vynálezcem byl absurdistánský podnikatel, který si ho nechal patentovat a chystal se na licencování jeho výroby pořádně vydělat.

Protože pouhé nošení náhlavníků tentokrát nepomáhalo dostatečně, bylo svoláno krizové zasedání vlády. Předseda vlády navzory situaci tvrdošíjně trval na tom, že Absurdistán už ve válce zvítězil, a odmítal znovu vyhlásit válečný stav, protože by tím přiznal, že udělal chybu, a něco takového by správný absurdistánský politik nikdy nepřiznal. A tak nutil ministry vymyslet, co dalšího by mohlo proti zákeřným útokům pomoci. Nakonec vymysleli geniální opatření: nařídili, že pořadatelé akcí musí svým návštěvníkům zajistit židle, aby si měli kam sednout, a nesmějí akce pořádat po půlnoci, aby se lidé dobře vyspali.

Absurdistánští ekonomové zatím spočítali, že nejvýhodnější je, když Absurdistán vede válku a současně ji nevede, když se bojuje a současně se nebojuje. A předseda vlády dospěl k názoru, že když ekonomové vymysleli něco tak důmyslného, musejí být chytřejší než on, a tak se rozhodl takového stavu nejen dosáhnout, ale pro blaho země ho co nejdéle udržovat, i za cenu obětí na životech.

Jenže mikrostát byl ještě zákeřnější, než se od něj čekalo, a chystal se k manévru, který nikdo v Absurdistánu nepředvídal.

pokračování příště