 17.07.2020 0 602(4) 0 |
Provlečen skrze doteky v mlze.
Uspořen jako peníz, daný v truhle.
Jsem tuhle a tuhle taky, vídáte mně, taky.
Protažen jako klíč v té dírce, unylé už.
Uteču všem už, hledám ten nůž, prokletý.
Bouchám do dveří, zavřených na sedm dní.
Buším se v prsou jako ten král, jak náhle spadl.
Nejsem si ničím jist, dostanu na to licoměrný list.
Války prý už nejsou, jen policejní akce s vojáky.
Uhnětu si míč kopnu ho po té do téhle branky, nějaké
sebranky.
Už tu nechce být, nechce zabíjet ostatní, jen proto
že mi to někdo řekl. Tisíce mil od svého domova.
Jsou tu ta slova něco my chtějí říci, jíš polévku vezmi
si lžíci. Kdysi byl svět hrozné místo, dnes je taky jen ne
tady. Úklady, útrapy, mohutné tlapy, jedno máchnutí
a jsi v objetí smrti. Jen tak tě nepustí, nad propastí.
Ustřižen jako slova, která mohla něco zvrátit, do pusy
je už nelze vrátit. Dotknu se potlesku na scéně, kde
o život se rvou gladiátoři. Je na předměstí své smrti
proklán něčím čehož jméno ani neznám, vypadlo z něj úplně
všechno. Peklo existuje jen čeká, a pod kotli další polena
pokládá.
Tluču do zdi rukou, potom i hlavou červená je zrada hada.
Otupělost lidí je znát něco vidí, pohled odvrátí, další zrada
v pořadí, už kolikátá. Byla sranda dokud ta zbraň nevystřelila,
tvé tělo tam uvnitř odkryla a trochu někoho zabila. Potůček rudý
teče tudy, pozor na pandemii zmatenosti. Zbyli tu jen ohlodané
kosti, mrchožrouti je ožrali, jo byl to člověk v pozici, uneseného lotosu.
Už neunesu tu tíhu v sobě ji nosím, o nic se neprosím jen se dusím.
Na co myslíš na to na co já, tak rychle, kalhotky nemáš, počkej hned
jsem v tobě. Jen taková ve výtahu rychlovka, pustil do ní svoji biologickou
informaci asi. Ve dne i v noci každým dnem se více ztrácím, nepoznávám tebe.
Byl a už není nebo ještě je, kdo to o sobě ví, jsi tolikrát kolik lidí zná tě, pnut jsem.
Uskočil před autem pod koly autobusu skončil, jako něco co určitě nechceš vidět.
Slyším trávu růst, cítím v lidech hnus, obklopen jimi tisící zavřu své nesmysli.
Auto nebo tank pro člověka vždy jen smrt, zabij si svého člověka dostaneš možná, podmínku.
Smrt je tu schovaná někde v šedi vašich životů, číhá jako tygr nebo lev pak jen nudně skočí..
.
Uspořen jako peníz, daný v truhle.
Jsem tuhle a tuhle taky, vídáte mně, taky.
Protažen jako klíč v té dírce, unylé už.
Uteču všem už, hledám ten nůž, prokletý.
Bouchám do dveří, zavřených na sedm dní.
Buším se v prsou jako ten král, jak náhle spadl.
Nejsem si ničím jist, dostanu na to licoměrný list.
Války prý už nejsou, jen policejní akce s vojáky.
Uhnětu si míč kopnu ho po té do téhle branky, nějaké
sebranky.
Už tu nechce být, nechce zabíjet ostatní, jen proto
že mi to někdo řekl. Tisíce mil od svého domova.
Jsou tu ta slova něco my chtějí říci, jíš polévku vezmi
si lžíci. Kdysi byl svět hrozné místo, dnes je taky jen ne
tady. Úklady, útrapy, mohutné tlapy, jedno máchnutí
a jsi v objetí smrti. Jen tak tě nepustí, nad propastí.
Ustřižen jako slova, která mohla něco zvrátit, do pusy
je už nelze vrátit. Dotknu se potlesku na scéně, kde
o život se rvou gladiátoři. Je na předměstí své smrti
proklán něčím čehož jméno ani neznám, vypadlo z něj úplně
všechno. Peklo existuje jen čeká, a pod kotli další polena
pokládá.
Tluču do zdi rukou, potom i hlavou červená je zrada hada.
Otupělost lidí je znát něco vidí, pohled odvrátí, další zrada
v pořadí, už kolikátá. Byla sranda dokud ta zbraň nevystřelila,
tvé tělo tam uvnitř odkryla a trochu někoho zabila. Potůček rudý
teče tudy, pozor na pandemii zmatenosti. Zbyli tu jen ohlodané
kosti, mrchožrouti je ožrali, jo byl to člověk v pozici, uneseného lotosu.
Už neunesu tu tíhu v sobě ji nosím, o nic se neprosím jen se dusím.
Na co myslíš na to na co já, tak rychle, kalhotky nemáš, počkej hned
jsem v tobě. Jen taková ve výtahu rychlovka, pustil do ní svoji biologickou
informaci asi. Ve dne i v noci každým dnem se více ztrácím, nepoznávám tebe.
Byl a už není nebo ještě je, kdo to o sobě ví, jsi tolikrát kolik lidí zná tě, pnut jsem.
Uskočil před autem pod koly autobusu skončil, jako něco co určitě nechceš vidět.
Slyším trávu růst, cítím v lidech hnus, obklopen jimi tisící zavřu své nesmysli.
Auto nebo tank pro člověka vždy jen smrt, zabij si svého člověka dostaneš možná, podmínku.
Smrt je tu schovaná někde v šedi vašich životů, číhá jako tygr nebo lev pak jen nudně skočí..
.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
COSINUS : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : JOKE
Předchozí dílo autora : HNUS V..
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 3» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
Severak řekl o Dívka v modrém :taková legendární pokémonka. Byl jsem na ní docela zvědavý co je zač, pak jsem se s ní potkal jenom jednou skoro doslova jen z rychlíku.
