přidáno 10.07.2020
hodnoceno 9
čteno 873(28)
posláno 0
Víš
už je to dlouho
co jsem na sobě měla
olivový úsměv
všechny vždycky zmizely
když ses na mě podíval
jenže mně už nestačí
kreslit vůni z rozinek
a tvoje mraky

dnes ale nosím nové
červené korále
a doufám že
mi jednou sepnou vlasy tak
jako ta čelenka
kterou jsi mi tehdy
zamotal do slov


tentokrát nech prosím
nebe skloněný


já už se nikdy nechci přestat smát
přidáno 18.08.2020 - 09:19
plavov.láska: S úsměvem jde ale všechno líp ;-) .. díky za návštěvu!
přidáno 17.08.2020 - 12:37
někdy se smějeme, až moc na to,abychom byli šťastni
přidáno 02.08.2020 - 23:47
Tom Cortés: To jsem moc ráda! :)
přidáno 22.07.2020 - 11:24
Tohle mě trefilo ve správný náladě. Velmi poutavý, přesto velmi civilní obraty. To já rád!
přidáno 20.07.2020 - 21:52
Karel Malcovský: Ginnare: Moc děkuju za krásné komentáře, takové vždycky zahřejí! :-)
přidáno 15.07.2020 - 11:54
holka.přes.ulici: stoprocentně souhlasím se slavkem...super...
přidáno 15.07.2020 - 09:05
slavek to napsal pěkně... asi bych s ním souhlasila (být chlap)

jinak mě to zaujalo... vyvolává pocity a to já ráda... asi stačí napsat prosté... je to krásné :-)
přidáno 13.07.2020 - 10:29
slavek: Jé, to je milé, děkuju!
přidáno 10.07.2020 - 16:18
Nechat nebe skloněný před dívkou s nakreslenou vůní z rozinek? Ne. To nebe jí dát.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Já už se nikdy nechci přestat smát : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : než
Předchozí dílo autora : Ještě pořád hraješ na španělku?

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming