Lucy

Psal se rok 1678. V malém, zapadlém městečku v Transylvánii žila 16-ti letá Lucy.V tomto městečku se žilo velice poklidně do té doby, co se začaly dít divné věci.
Lidé začínají umírat po tří, čtyř, nebo pěti denní nemoci. Vše naznačuje tomu,
že se zde objevila viroza, která může zabít celé město. V městě začíná vládnout panika. Problémem je, že všichni mají přísný zákaz opouštět město, dokud si nebudou
jisti, co je to za nemoc. Jsou Vánoce a mrtvých neubývá, ba naopak. Za týden zde zemře až 10 lidí. Lucy bydlí se svými rodiči a dvěma bráškama na kraji města ve velkém, krásnémdomě.
O Vánocích tu bývá veselo, tento rok je jiný. Každou neděli jsou pohřby
a lidé strácejí naději na přežití. Jednoho krásného dne se Lucy probudí a připadá si jako nesmrtelná. Zdá se jí, že všechny ty strašné události byly jen noční můrou. To je však jen mylná domněnka. V domě je až moc ticho, vždyt každé ráno bylo tak hlučné, ale nyní není. Lucy otevře dveře od svého pokojíku, které jemně zavrzají. Prochází pomaličku apotichu úzkou chodbou v druhém patře domu. Došla ke dveřím pokojíku svýchbrášků.Otevřela dveře a vešla dovnitř. Malí bráškové spali, ale neklidně.Chtělase na ně podívat a tak odhrnula temný závěs.Jakmile spatřila brášky, objevily se jí slzy v očích. Bráškové chytli nemoc, která sžírala celé město.
Slyšela hlasy,které vycházely z kuchyně. Otevřela dveře a plížila se úzkou uličkou. Sešla staréa vrzající schody, na kterých, když byla malá, spadla a zlomila si nohu.Schodykončily naproti vstupním dveřím, přešla chodbu až do jídelny, kde se schovalaza roh a poslouchala hlasy svých rodičů. Zněly tak štastně a vesele, jako by se
vědělo, jak léčit tu zákeřnou nemoc. Po chvíli vešla Lucy do kuchyně.
Rodiče byli znepokojeni ze slz jejich dcery. Lucy nikdy jen tak nebrečela, jen když se stalo něco krutého. A to se stalo.Lucy jim stěží vysvětlila, co se stalo, ale jak to ze sebe vykodrcala, maminka upustila talíře a dala se do breku. S tatínkem to také
zamávalo, vždyt to byli jeho synové.Po tří denní nemoci umřeli bráškové Lucy.
Měli krásný pohřeb.Na jaře přijel doktor, který měl vyšetřit, jaká nemoc mohla tohle způsobit.Jako první se podíval na příznaky (oběti měly dvě zarudlé skvrnky na hrdle).
Hned mu bylo jasné, co to způsobilo. Jsou tu upíři! Než to však stačil říct starostovi, stal se sám obětí.V dubnu se Lucy stala sama obětí. Jejím štěstím byl česnek, který měla ráda.Ten ji zachránil od smrti.(Upíři totiž nesnášejí česnek - znaky upírů; co jim vadí).Květen 1678, krásné počasí a mrtvých stále ubývá. Zdá se, že se začlo svítat na lepší časy.
Pro Lucy se stal 1. květen tím nejhorším dnem.Našla rodiče nemocné a po tří denní nemoci jejich rodičů se jí rozpadl celý život pod rukama. Její život už nemá cenu.
Píše se 29. květen roku 1678, den smrti Lucy.Dnes časně ráno si Lucy udělala snídani do postele a pak se rozhodla, že zajde do města nakupovat. Dopoledne bylo krásně, odpoledne ještě taky, ale večer začala strašná bouřka. Lucy se teď v těchhle bouřkách bála, protože byla doma sama a dům byl tak strašidelný...Když usínala, uslyšela Lucy nějaké hlasy vycházející z kuchyně.Otevřela dveře, které jemně zavrzaly, šla ke schodům, sešla je a pak se odplížila dojídelny, ze které poslouchala hlasy.Ty se jí zdály povědomé a tak vešla do kuchyně, kde spatřila...
Kde viděla... Kde stáli...Kde byli její dva bráškové, maminka i tatínek.Lucy měla slzy v očích, ale ne ze smutku, nýbrž z radosti.Bráškové se ji vrhli do náruče a pevně ji drželi.Na počátku se zdálo být vše dokonalé, ale nebylo. Bráškové ji hodili na stůl v jídelně, pevně ji chytli a její maminka i tatínek se k ní přibližovali. Lucy křičela, ať ji pustí. Se slzami v očích je prosila, žádala je, ale nebylo jí to vůbec platné. Celá její rodina byla upíří, všichni členové byli upíry.
Lucy křičela, brečela, kopala kolem sebe, ale nikdo ji neslyšel, nikdo ji nepomohl. Její poslední slova zněla: "Mami, tati, prosím." Všichni čtyři se do ni zakousli a Lucy umírala v bolestech a pomalu. Křičela, brečela a se slzami v očích umřela.Ona jediná se tu noc nestala upírem,ale umřela jako kořist.
Celé město bylo zapáleno po měsíci, jakmile dostali sousedství údaje, co se tam stalo. Nechtěli, aby je potkalo to samé.