POSUNOVAČ

Mráz je tajný, slunce
ohlušuje moje vzkazy.
Chci si něco přát, chci
se odevzdaně prát. Chtěl
bych věčnou věčnost, v
nějaký krásný moment.

Neslyším už tuhost moře.
Stojím tam na té nejvyšší,
prý hoře. Poskládám si tam
to své hoře. Je ho oceán a tak
se ptám, máš to přísně taky tak.

Otázky tu kladu odpovědi
neukradnu. Jsem tu vzadu
schovaný, před čím to zcela
přesně nevím, ale cítím že
to tak má asi neodkladně, být.

Byl jsem bit zcela a neúnosně.
Rozkopaný, pobodaný, nehty
zcela vyrvány. Mučen do taktu
jeho písně, kterou si vždy pouštěl.

Vyvrhnutý jako prase, dnes, zítra zase.
Jsou tu střeva, jsou tu játra, je tu
něco co ani neumím pojmenovat.
Kurva co to do těch lidí, dávají.

Temnota si sedla vše to pozorovala.
Najednou pak zbledla a vyvrhla to co
snědla. Bylo toho dosti supi, vrány, šváby
jako hosti této tak nemilé okolnosti.

Světlo na konci tunelu je tak sveřepě
potemnělé. Spletl jsem si ho ze svou
vlastní temnotou, v tuto chvíli těhotnou.

Ano je to tak na svět přijde té temnoty
další pokolení. Nevím s kým se to pářilo
třeba s nicotou nebo s neustálou tenzí.
Budou na mne dva i více stáhnu plíce
nadechnu se víceméně striktně monotónně.

Něco se zapíná, je to lidská mašina.
ne ještě ne vypněte to na chvíli, létají
tu motýli. Rezavý podíl už toho všeho
máš. Takto smaž a vykroč do toho světa
pohybem lenochodů, bojících se velkých
schodů, leč nemajíce jinou volbu.

Má fotka taková podivná, tedy ten člověk
co tam sídlí. Lepší už to nebude, jen té
škaredosti přibude. Zrcadlo se přidává
s poznámkou, já tohle musím vídat každý
den, takhle smeten prapodivně, dále klen.

Peněženka má je taká někdy i docela smutná.
Zdá se nevyužita, peníze by u sebe stále
mýti chtěla. Já ji to dělám beru je a ona je
potom tak ponurá. Taháme se spolu o poslední
papírky, které znamenají život nebo smrt.

Ona vždy prohraje a v jednu chvíli zcela
prázdná je. To potom krokodýlí slzy roní.
V tajnosti stydí se té marné marnosti. Neodtrhneš
ji stále řve, je tam stále ta ozvěna, té podstaty všeho.
Nebo spíše něčeho, peníze jsou cháska nevěrná.

Chtěl bych něco říci, asi jak jsem vnořen ve své řiti.
Jsem totálně v prdeli, letím roztáhnu svá křídla
imaginární a letím, z toho nadhledu je vše tak
sprostě, malicherně nicotné,.hele Pepo tam
letí soused od vedle. Už spadl rozbil si přitom
držku tak se směj, to je fajn že takhle na hubu
spadl. Nebo radši drž hubu a nepřepínej když
neplatíš.

Krev tu je z někoho tu teče a říci ani nic nemusí.
Leží tu nějaký člověk nebo pračlověk prostě bytost
podobna jest člověku. V kleci smrti už je uzavřený
a nemá klíč aby se mohl dostat pryč. Jak tedy zní
ten finální posudek, ta s kosou si ho bere do své říše.

Pravý tiše klidným hlasem opásaná smrti jasem.
V té své říši vládne tvrdou rukou kostnatou.
Pošle tam jednou tebe a i tebe co to právě čteš.
Vleze ti do příbytku bez zaklepáním a vše ti vezme.
Jo přesně jako zkurvený exekutor, toho šmejda si
vezmi hned a včera bylo již kolosálně pozdě.






.