6/2016...povedlo se to, ale stale musim cas od casu rozdmychavat
přidáno 08.06.2020
hodnoceno 1
čteno 872(13)
posláno 0
Zdar kámo,
umírám,
posílám výkřik do tmy,
ze tmy,
vzkaz v lahvi
hozenej do vzduchu
s doufáním že něco změní
..musím pryč...
začínám 5.týden
v te zasrané kancelářské práci
a připadám si
prázdnej a vyhaslej,
jak ohniště v zimě.
Myslím,
že teprve až skončí léto
skonči také ta duševní zima,
Přijde podzim
a barevné větry mě odfouknou
z toho vyhaslýho ohniště,
Něčeho se chytím
a zase zažehnu ten skomírající plamínek,
neschopný prežít
v popelu mrtvých lidí a věcí.
přidáno 12.06.2020 - 00:10
Zdar kámo, neumírej dneska! Zejtra je taky den a umírat budeš celej život.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zimní ohniště : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zapomínám její tvář
Předchozí dílo autora : Ztracené duše

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming