Babička a tchýně v jednom

Babička a tchýně v jednom.

Kdo to zná, ten tomu rozumí jako my vdané ženy od rodiny.
Kdo je lepší – babička nebo tchýně?
Proč by vlastně měla být jedna lepší, když mohou být obě stejně dobré.

Jednou se každá nebo skoro každá žena stane tchýní a babičkou snad také. Není na tom nic divného, když se vdáme, tak to tak prostě je.
Jsme úplně normální, tedy troufám si tvrdit, že jsme téměř normální až na pár nedostatků. Od toho jsme lidi, abychom byli nedokonalí a né stroje, i když i ty mají chybičky.

Vždycky jsem si říkala, jaká ta moje budoucí tchýně bude a jestli si s ní budu rozumět.
Přála jsem si, aby tomu tak bylo. Manžel byl fajn, tak proč by nemohla být stejná i jeho mamka, no né?
Znám hodně případů, že si snachy s tchýněmi nerozumí, stále tchýně své nevěsty poučují, radí jim a pletou se do čeho nemají.
Jakoby se cítily být nadřazeny nad ty své mladé, bez zkušeností a nadhledu prosté snachy.
Trošku odbočím – už slovo tchýně ve mně vzbuzuje takový divný pocit chladu a odstupu. Nikdy jsem mu nerozuměla a nelíbilo se mi.
Napadaly mě nejasné myšlenky o původu tohoto slova a nechápala jsem, proč se vlastně používá?

Vždyť je to taky maminka, i když někoho jinýho, tak proč jí tak neříkat : maminko.
Bylo by to hezké a fajné, jenže každá ženská to nestrpí a tvrdí : já nejsem Tvoje máma, ale máma mého syna a je vymalováno. Pak mě přejde veškerá snaha jí tak oslovovat.
Sklouznu zpět a je z ní zkrátka tchýně, když si to tak přeje. Tchýnin jazyk je kytka, která se mě nikdy moc nelíbila. Proč se tak nazývá?
Copak se každá tchýně nelíbí anebo má takový dlouhý ošklivý jazyk?
Asi to bude o něčem jiném, říkám si.

Však i slovo snacha je zvláštní.

To zas ve mně vzbuzovalo pocit, že ta osoba něco „chtě - nechtě“ snáší.
Co by snášela?
To raději rozebírat nebudu!
Zkrátka i já mám už svou tchýni, která je taky babičkou mých a manželových dětí.
Nemůžu říct, že by byla nějak špatná, ale nejlepší taky není. Mrzí mě, když si kamarádky povídají, jak si s tchýní rozumí, co společně podnikají,...
Co se dá dělat, asi jí to budu muset nějak taktně naznačit nebo radši říct rovnou, co myslíte?
Když sedíme u kafíčka, je to fajn, ale běda jak jdeme do kuchyně, to spustí nespočet rad, jak se tohle dělá a tamto nedělá, jak to dělá ona, že je to tak nejlepší,...
nejsem proti, každý má svůj způsob, jak co dělat, ale proč mi musí radit ve všem a ještě se u toho tvářit, jako kdyby druhý byl blbec.
Už toho mám dost řekla jsem si onehdá, nebudu za debila a pěkně jí to povím od plic.

Uplynul nějaký čas, vše bylo stejné.

Hrozila jsem se časů, kdy i já se stanu tou obávanou tchýní a jaká vlastně budu pro opačnou stranu?
Co to řešíš? Povídal mi mužskej, to je ještě daleko a třeba se tou tchýní ani nestaneš. Jak to myslíš?
Nijak, nech to být, říká mi, ale stejně si neodpustil poznámku o tom, že jeho mamka je nejlepší jako máma i jako tchýně. Mlčela jsem, protože v něčem měl pravdu. I když jsem si spíš říkala, že je dobrá jako babička, ale tchýni bych vypustila. Ta z ní dělá jinou ženskou!
Babička, takový hezký slovo, nad tím mě nikdy nenapadlo dumat, proč zrovna babička,...
Možná je to daný už jen tou známou knihou : „Babička“ a poté i jejím filmovým zpracováním tohoto velkého, krásného a nikdy neokoukaného díla.
Kdo by nechtěl mít takovou milou, zkušenou, vlídnou a rozumnou babičku.

Vracím se k mé tchýní – babičce.
Často mívám pocit, že je snad chameleon ta maminka mýho muže. Barvy sice měnit nedokáže, ale chování změní dokonale z minuty na minutu.
Proč?
To byste nevěřili, jakmile přijde za dětmi, stává se zní jiný člověk. Je milá, hodná, přívětivá, nikomu neradí - naopak se ptá a hraje si moc ráda se svými vnoučaty.
To bych jí samou láskou sežrala!
V těch chvílích vždycky nevím, co jí dát, říct, jak jí potěšit, aby věděla, že jako babičku jí mám velice ráda.
Přijde mi to divný, vždyť je to jedna a tatáž osoba, tak proč je v každé své roli tak odlišná?
Máte to doma taky tak?
Děti jí milují, ani se nedivím, protože je nejlepší – ta jejich babička.

Jednoho večera, když už všichni spali, jsem se rozhodla, že tu tchýni s babičkou nějak, nevím dosud jak, ale prostě je sloučím v jednu bezva ženskou.
Bude to nadlidský výkon, říkám si.
Půjde to, nevím, ale chci – moc chci, abych si rozumněla i s tou tchýní, která je babčou našim dětem. Zkrátka se otevřu jako kniha, vše jí v klidu vysvětlím, jak to cítím a bude.

Vždyť i já jednoho dne budu tou obávanou tchýní.
A z celého srdce si přeji, aby má snacha nemusela řešit stejný problém!

Až se s ní seznámím, nabídnu jí, aby mi říkala maminko.
Snad to půjde a bude ráda.