Je mi smutno z toho, čeho jsem, až fyzicky nepřítomna, svědkem. Moje nej kámošky ze základky se spolu totálně rozhádali. A já nevím, zda s tím něco nadělám. Ach jo...
přidáno 25.06.2008
hodnoceno 1
čteno 1793(18)
posláno 0
Kdo vidět vždy má do zákulisí
- vztahů nás pitomců, lidí?!
Z toho by jeden asi brečel
a v nitru rozervaném křičel!

Ne, já už vážně nevím, čemu věřit mám,
když hroutí se i přátelství, jež byla pevná jak trám!
Kam spěje tohle všechno, netroufat si říci,
Věřit, že vše navždy bude dobré?
Stejné jak skočit do vody vřící!
přidáno 28.06.2008 - 21:29
Budeme křičet...dneska o půlnoci...ju?...*

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hroutí se : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Dripping wet (Promoklá) - nově přeloženo
Předchozí dílo autora : Osamělá věčnost

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming